Prosté motivy/Zimní VI

Tak zvolna - tak smutně - tak sám a sám
svou loďku dál životem sunu -
což nechtěla pražádná dušička
sem do mého vsednout člunu?

Ach odpusť mně pánbůh tu otázku,
a nečiň můj hřích ještě větší:
když vesla svá nad vlny nadzdvihnu -
vždyť kanou s nich slzy něčí!

Když na konec kormidla pohlédnu,
vždyť trhnu tak plaše, tak prudce:
tam vzadu ty pruhy - toť spínají
se za mnou dvě bílé ruce!