Autor:Jan Neruda

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Přejít na: navigace, hledání

Jan Neruda (9. července 1834 Praha – 2. srpna 1891 Praha) byl významný český básník a novinář, člen družiny májovců. Více více…

Dílo[editovat]

Próza[editovat]

Poezie[editovat]

Básnické sbírky[editovat]

Jiné básně[editovat]

Divadelní hry[editovat]

Studie[editovat]

Díla o autorovi[editovat]

Jan Neruda (nar. 1834, zemřel 1891). Poprvé učil veřejnost dívati se do světa utlačených a slabých; svým jemným, pronikavým, uměleckým líčením živoření zanedbaných chudáků ve svých povídkách a zvláště v studii »Trhani« ukázal hluboké pochopení pro vyděděnce společnosti lidské. Poprvé v poesii české stvořil úsečnou, dojemnou balladu sociální. Svými feuilletony burcoval české šosáky z pohodlné otupělosti, otvíral široké obzory po cizině, nemilosrdně tepal nešvary bující v českém životě. Nerudovy »Žerty hravé i dravé« jsou často hořkým, trpkým smíchem nad malicherností českých poměrů. Jak hluboké bylo jeho pochopení ideí sociálních a demokratických, svědči jeho skvělý feuilleton o 1. květnu dělnickém r. 1890. Básnická činnost Nerudova netěšila se přízni vlasteneckých kruhů tehdejších, stál vysoko nad šosáckým vlastenčením a všímal si raději trpícího člověka. Nenáviděl »stálého žvanění o národnosti a vlastenectví« a hlásal, že »musíme pracovati k tomu, abychom svůj národ postavili na výši světového uvědomění a vzdělání a jemu tak nejen k uznání dopomohli, ale i život mu zabezpečili«. Svým bojem osvětovým, vystupováním proti klerikalismu, svou mužnou i dojemnou poesií, v níž mluví duše vroucí, ohromného rozpjatí genia, ale sevřená, nešťastná, trpící v životě, zavřená v těsné kleci českých poměrů, je Neruda českému dělníku jedním z nejdražších zjevů literárních. Osamělý genius, jenž nepoznal radostí v životě, ukazoval ohromné obzory a z jeho zmučeného, hořkostí zalitého srdce sálala záře a teplo čisté lásky k lidstvu.

Nar. v Praze 9. července 1834. Spoluzakladatel moderního směru v básnictví českém. Zvláště populárním se stal svými fouilletony v Nár. listech. Redigoval některé belletristické časopisy (Obrazy života 1859, Rodinnou kroniku 1868, Květy, Lumír), posledně pořádal Poetické besedy. Vydal r. 1858 Hřbitovní kvítí, 1867 Knihy veršů, r. 1878 Písně kosmické, 1883 Ballady a romance a Prosté motivy; mimo to několik svazků prací prosaických (cestopisy, humoresky a satiry, obrazky, feuilletony), některé hry dramatické, četné úvahy atd. Zemř. 22. srp. 1891.