Prosté motivy/Podzimní II

Já hnal se pestrým, luzným za motýlem,
byl samý nach a plný zlaté zdoby -
však trhám zpět zas zelenou svou sítí:
kam on mně used, bují tořič - kvítí
umrlčí hlavy do podoby.

Já vesel hledal sněžnou parnasii,
má květ tak milý, srdce do obrazu,
a našel ji - však ruka zpět se veze:
kol kvítka můra smrtonoška leze,
s umrlčí lebkou na svém vazu.