Ohlas písní ruských/Dovtipný milý

Dobrý mládec u souseda,
domek podlé domku;
sličné děvče u sousedky,
plůtek vedlé plůtku.

Věje vítr od půlnoci –
hněvají se staří;
věje větřík od poledne –
milují se mladí.

Byl milý druh na zahradě,
k nám v okna pohlížel;
já mladička, já radička
na zápraží vyšla.

S milým druhem řeči líbé
promluviť jsem chtěla;
šel zlý otec po zahradě,
mluviť jsem nesměla.

Sivý na střeše holoubek
zticha povrkuje;
mluví Aňuta k holoubku,
milý pozoruje.

Ty siváčku, můj holoubku,
zticha vrkající!
čemuž ty k okénku mému
nejdeš sletující?

Tobě já to, můj holoubku,
dřív než sešla rosa,
na okénku prosypala
pšeničky i prosa.

Přijď kdy líbo k okénečku,
i kdy slunce zajde;
žádný tebe, můj holoubku,
nesplaší, nenajde.

Sivý na střeše holoubek
řeči nerozuměl,
ani starý otec v sadu:
milý porozuměl.

Nepřiletěl holoubeček
pšeničku zobati:
přišel naděje, druh milý,
v ústa celovati,
v ústa celovati,
se mnou se radovati.