Marnosti/XVI

Já nevím, jaká ke mně bude zem’.
Mám o tom pouze jakous theorii.
Nemoci býti vítězem!
— Jak dlouho do zdi hladomorny biji! —

Když v moji celu měsíce pad’ svit,
stlumené hudby svojích snů se bojím.
— „Špatným být, ano, někdy dobrým být!
A nikdy, Bože, nikdy nebýt svojím!“

A poslouchám, jak řinčí řetězy.
(Úsměvy, žerty, slova duchaplná!)
A přemítám, že v moři bez mezí
ku slávě boží zbytečná jsem vlna.

Nestvořit nic, nic nikdy nezhubit!
Ni jednu chvíli nebýt zcela svojím!
Já nevím, jakou cenu budu mít:
tam pod zemí však posměchu se bojím!