Knihy veršů/Poslední ballada z roku dva tisíce a ještě několik
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Knihy veršů Jan Neruda |
||
| ◄ O třech kolech | Poslední ballada z roku dva tisíce a ještě několik | Ask ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Poslední ballada z roku dva tisíce a ještě několik |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Jan Neruda |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | Google Books (přístupné pouze z USA) |
| Vydáno: | In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 33 - 34. |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
| Ke zveřejnění vybral Antonín Macek | |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Pro poslední krádež, která vůbec
ve světě zde byla spáchána,
poslední se sešli biřicové,
poslední lavice zchystána.
Poslední tu stojí soudce přísný,
strážce posledního zákona,
aby holí za krádež dal ztrestat
nejposlednějšího barona.
Baron, potomek to slavných předků,
třese se jak vetchá osyka;
předkové se nebáli ni mečů,
potomek už pro hůl naříká.
»Milý bratře, strážce stanov přísných,
milosrdně na mne pohlédni,
nechci krást už, odpustiž mně bití.
vždyť jsem baron — a to poslední!«
Soudce naslouchá a hlavou kývá,
pak se milostivě usměje:
»Barona si dáme pod lavici,
na lavici jenom zloděje!«
