Immortelly/Matičko má, matičko má

Matičko má, matičko má!
snad již brzo přijdu k tobě,
ale nevím, — mně tak divno, —
zda-li poznáš svoje robě?

Ach, tak mnoho změnilo se,
jenom ne má láska vroucí,
jež mi spřádá pro útěchu
vzpomínání nehynoucí.

Jak se ti as po ta léta
dřímalo v tom lůžku tichém,
na němž drobných modrých zvonků
vzkvétal kalich za kalichem?

Nad nímž vonné spěly vánky,
nad nímž ptáčci šveholili,
a jejž zima ukrývala
pod hermelín sněhobílý.

Svatý pokoj hrobu tvého
snad že mír mi vdechne zase,
a můj duch jen pochybuje,
matičko má, nerouhá se?