Bhagavadgíta/Činnost v oddanosti

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny

Bhagavadgíta Véda Vjása
◄ Tradice vědění	Činnost v oddanosti	Jóga a meditace ►

Údaje o textu
Titulek:	Bhagavadgíta
Podtitulek:	Činnost v oddanosti
Autor:	Véda Vjása
Spoluautor:
Krátký popis:	Ardžuna chce vědět, co je lepší, zřeknutí se činnosti nebo být činný. Kršna vysvětluje: „není rozumné mluvit o sánkhje a o józe ja­ko o odlišných cestách“.
Původní titulek:	Karmasannjásajógó
Zdroj:	Bhagavadgítá, mool slokas, chapter 5
Vydáno:
ISBN:	ISBN
Licence:	PD-old-140
Přeložil:	Vladimír Hubený Nepřeložené výrazy vysvětleny v redakčních poznámkách
Licence překlad:	PD-self
Související:	{{{SOUVISEJÍCÍ}}}
OTRS ticket 2008022210007997
Bhagavadgíta
další články:

5.1 – 5.3 Činnost a nečinnost

Ardžuna říká: chválíš současně jógu, ale i zřeknutí se činnosti, ó Kršno. Vylož mi jasně, která z těchto dvou je lepší? Kršna vysvětluje: jak zřeknutí se činnosti, tak i činnost v józe vedou k osvobození. Ale z těchto dvou je činnost v józe nadřazená, zřeknutí se činnosti. Věz, že ten kdo nezná touhu ani nenávist je osvobozen a lehce se zbaví všech protikladů a pout, ó silnoruký, ten opravdu obětoval sama sebe.

5.4 – 5.6 Dvě totožné cesty

Je dětinské mluvit o sánkhje ^[1] a o józe ja­ko o odlišných (cestách). Moudrý, který po­znal pravdu ví, že realizací jedné sklidí plody obou. To, čeho lze dosáhne v sánkhje, je možné dosáhnout i v józe. Ti, kdo vidí, že sánkhja a jóga jsou totožné cesty, poznali pravdu. Sebeobětování není možné dosáhnout bez jógy, ó silnoruký, avšak světec, kte­rý zraje v józe rychle splyne s brahman.

5.7 – 5.12 Činnost v oddanosti

Ten, jehož mysl je čistá činností v józe, kdo plně ovládl sama sebe a své smy­sly, jehož bytí splynulo s bytím všech bytostí; ten není poután činností, přestože je činný. Ten, kdo splynul s bytím zná pravdu a ví, že nic nekonám; zrakem, sluchem, hmatem, nejím, nespím ani nedýchám. Když mluvím, dávám či přijímám, otevírám či zavírám oči, jenom mé smysly se dotýka­jí svých objektů; zrovna tak, jako se loto­sový list dotýká vody. Ten kdo není poután činností obětuje činnost brahman aniž by vznikl hřích. Jenom jógín jedná tělem, myslí, intelektem a smysly bez pout a pro očistu sama sebe. Člověk sjednocený nečeká na plody své činnosti a dosahuje blaženosti. Avšak člověk rozháraný, toužící po plodech činnosti je poután.

5.13 – 5.19 Věčné osvobození

Ten, jehož mysl se zbavila pout je v klidu, nic nekoná a nic není nucen konat, ten je šťastný ve svém těle s devíti brana­mi ^[2]. Prabhuh ^[3] nestvořil činnost ani její plody ani nespojuje činnost s plody činů, ale podstata stvoření vede k činnosti. Vibhuh ^[4] neovlivňuje zásluhy ani provině­ní. Je to klam nevědomosti, který zahaluje živým bytostem poznání pravdy. Ale ti jejichž nevědomost je zničena poznáním sama sebe, těm se je­ví toto poznání nepro­jeveného (param) jako východ slunce. Ti, jejichž vědomí splynulo s tat, jejichž jásno je tat, kdo jsou oddáni tat, jejichž neprojevený cíl je tat jsou tímto poznáním zbaveni klamu a tento (klam) se již nikdy nevrátí. Panditáh ^[5] vnímají jedno a totéž ve všem, v učeném a pokorném bráhmana, v krávě, ve slonovi, ve psu nebo v šudrovi ^[6]. Dokonce i znovuzrození překonali ti, jejichž mysl je ztišena, ti vníma­jí ve všem všu­dy­pří­tom­né­ho brahman a splynuli s brahman.

5.20 – 5.29 Znaky osvíceného

Ten, kdo se netěší z příjemného a ne­rmoutí z nepříjemného, jehož mysl je ztišena a intelekt bez klamu, ten poznal brahman a splynul s brahman. Ten, je­hož mysl není vázána vnějšími vje­my, zažívá štěstí v mysli a jeho mysl sply­ne v nekonečném štěstí s brahman. Všechny radosti zrozené ze smyslových vje­mů způsobují jenom bolest protože začínají a končí, ó synu Kaunté ^[7]. Těmi se moudrý člověk netěší. Ten, kdo dokáže odolat podnětům zro­zených z tužeb a hněvu, ten je jógín a sku­tečně šťastný člověk, protože je schopný dokonce již v tomto těle osvobodit (sama sebe). Ten, kdo nachází štěstí uvnitř, ten, kdo se raduje uvnitř, a také ten, kdo hledá světlo uvnitř, ten je jógín a splynul s brahman. Světci, kteří zničili hříchy, kteří sjednotili protiklady, kteří ovládli mysl a kteří přejí do­bro všem bytostem, ti našli věčné osvo­bození v bra­hma. Ti, aske­ti (jatis), kteří obětovali sama sebe, kteří se zbavili tužeb a hněvu, kteří ovládli my­sl a jsou sjednoceni s její neprojevenou podstatou, ti našli věčné osvobození v brahman. Ten kdo se zbavil kontaktu se vnějškem, pohled upřený do středu mezi oči, vý­dech a vdech vyrovnaný a plynoucí no­sem, ten, kdo obětoval sama sebe, kdo ovládl smysly, mysl a inte­lekt, kdo se zbavil tu­žeb, strachu a hněvu a pro kterého je osví­cení (mokša) nejvyšším cílem, ten je navždy osvobo­zen. Ten kdo mě poznal ví, že já jsem velký íšvara všech světů, cílem odříkání a sebe­oběto­vání a přítel všech bytostí. Poznání mě je zření nejvyššího blaha.

Zde končí pátý zpěv nazvaný: Činnost v oddanosti

[editovat] Redakční poznámky