Bhagavadgíta/Tradice vědění

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny

Bhagavadgíta Véda Vjása
◄ Činnost bez lpění	Tradice vědění	Činnost v oddanosti ►

Údaje o textu
Titulek:	Bhagavadgíta
Podtitulek:	Tradice vědění
Autor:	Véda Vjása
Spoluautor:
Krátký popis:	Kršna vysvětluje: „toto prastaré vědění o józe, které bylo velmi dobře utajeno nyní já sdě­­luji tobě, neboť jsi se mi oddal a jsi můj pří­tel“.
Původní titulek:	Džňánajógó
Zdroj:	Bhagavadgítá, mool slokas, chapter 4
Vydáno:
ISBN:	ISBN
Licence:	PD-old-140
Přeložil:	Vladimír Hubený Nepřeložené výrazy vysvětleny v redakčních poznámkách
Licence překlad:	PD-self
Související:	{{{SOUVISEJÍCÍ}}}
OTRS ticket 2008022210007997
Bhagavadgíta
další články:

Kršna vysvětluje: toto učení jógy jsem sdě­lil Vivasvanovi ^[1], Vivasvan je sdělil Manu­­ovi ^[2] a Manu je sdělil Ikšvákanovi ^[3].

4.2 – 4.3 Ztráta vědění

Takto bylo vědění o józe postupně přija­to královskými světci. Ale postupem času bylo to­to vědění ztraceno, ó hubiteli zla. Toto prastaré vědění o józe, které bylo velmi dobře utajeno, nyní já sdě­­luji tobě, neboť jsi se mi oddal a jsi můj pří­tel.

4.4 – 4.10 Zrození osvícených

Ardžuna říká: ty jsi se narodil později než se narodil Viva­svan. Jak mám tedy ro­zu­mět tomu, že jsi sděloval již jemu? Kršna vysvětluje: já i ty jsme prošli mno­­ha zrozeními, ó Ardžuno. Já je znám vše­chna, ale ty, ó hubiteli zla, je neznáš. Ačkoli jsem nezrozený a neměnný, ač­koli jsem íšvara ^[4] všech bytostí, přesto svou nekoneč­nou podstatou jsem zrozen mocí svého vlastního kla­mu (májá ^[5]). Kdykoli moje dharma upadá, ó Bhárato, když, adharma ^[6] začne převládat, pak zrodím sama sebe, abych chránil dobro a ničil zlo. Zrozuji se věk po věku, abych obnovil dhar­­mu. Ten, kdo zná mou božskou pod­­statu, můj skutečný původ, ten se ne­vrací zpět do těla, ale zůstává ve mně, ó Ardžuno. Zůstává ve mně osvobozen od pout váš­ně a stra­chu a splynutím se mnou nachází útočiště ve mně očištěn ohněm poznání.

4.11 – 4.12 Přijmutí každého

Ať mě kdokoliv, jakýmkoli způsobem ná­sle­duje, já ho přijmu, neboť všechny cesty vedou ke mně, ó Pártho. Ti, kdo si přejí úspěch v čin­nosti a obětují svou činnost bohům, mají rychle úspěch, ne­boť na tomto světě se úspěch rodí z činnosti.

4.13 – 4.13 Čtyři způsoby života

Stvořil jsem čtyři způsoby života (varnam) podle vlastností karmy. Přestože jsem je stvořil, věz, že já sám jsem ne­čin­ný a ne­měn­ný.

4.14 – 4.22 Činnost a nečinnost

Činnost mě nepoutá, ani netoužím po plo­dech činnosti. Kdo mě skutečně poznal, není poután činností. Víme, že v minulosti nalezli vy­svo­boze­ní ti, kteří plnili svou povin­nost. Proto je­dnej i ty tak, jako kdysi jednali předkové. Co je činnost a co je nečinnost. I moudří se v tomto někdy mýlí. Vyložím ti, co dě­lat, jak se osvobodit od hříchu. Je třeba vědět co je činnost a co je nečin­nost, ale také je třeba vědět, co je špatná činnost. Neboť spletité jsou cesty karmy. Kdo vidí nečinnost v činnosti a činnost v nečinnosti, je moudrý mezi lidmi, je jógí­nem, udělal všechno, co měl udělat. Ten, jehož činnost je prosta tužeb a jejich důsledků, jehož činnost prošla ohněm po­znání, ten člověk je moudrý mezi lidmi. Je spokojený a nezávis­lý, netouží po plo­dech své činnosti, je nečinný, třebaže plně činný, nedá se zaslepit nadějí ani oslnit bohatstvím a s ukázněnou myslí, koná jen tělem, a tak nepáchá žádný hřích. Spokojen s čímkoli, bez touhy po čem­ko­li, nedotčen protiklady, bez závisti, vy­ro­vnaný v úspěchu i neúspěchu, činný a pře­sto bez pout.

4.23 – 4.32 Činnost v oddanosti

Ten, kdo je činný bez pout je osvobozen, jeho mysl je ustálena v poznání, ten činnost obětuje mně a jeho činnost se zcela rozply­ne ve mně. Pro něj je činnost obětí brahman; ^[7] oběť je brahman; brahma je obětován do ohně brahman; do brahman vstupuje ten, kdo splynul s brahman svou činností. Někteří jógíni vidí čin­nost jako oběť bohům, jiní zase obětují oběť do ohně brahman. Někteří obětují sluch a ostatní vlastnosti smy­slů do obětního ohně, jiní zase obětu­jí objekty smyslů do ohně oběti. Někteří obětují smyslové vní­mání a jiné funkce prány ^[8] do ohně jógy, zažehnu­­té poznáním. Jiní zase obětují, bohatství, odříkání a se­bekázeň. Ti, kdo se zaslíbili obětovat sama sebe obětují studium a své vědění. Jiní zase, kteří jsou oddáni ovládání prá­ny, obětují výdech do vdechu a vdech do výde­chu. Jiní zase, kteří omezují potravu, obětují pránu práně. Tito všichni vědí, co je oběť a jejich hříchy jsou zničeny ohněm oběti. Ti, co jedí zbytky po oběti, jedí nektar věčnosti brahma. Tento svět, ó nejlepší z Kurů ^[9], není pro toho kdo neobětuje, jak tedy (svět) následující? Tedy, je mnoho možných obětí tváří v tvář brahmá, ale všechny jsou zrozené z činnosti a věz, že oběť tě vysvobodí.

4.33 – 4.34 Vědění v oddanosti

Obětovat vědění je větší oběť, než oběto­vat hmotné předměty, ó hubiteli zla, ne­boť veš­kerá činnost, ó Pártho, vrcholí ve vědění. Věz, že moudří, kteří zřeli nejvyšší pravdu ti poradí. Ptej se jich ve vší pokoře a buď jim oddán.

4.35 – 4.38 Vědění očisťuje

Toto vědění zabrání, abys upadl znova do kla­mu, ó Pándavo, protože uzříš celost by­tí v sama sobě a také ve mně. I kdybys byl nejhříšnější ze všech hří­šníků, všechny hříchy překonáš mocí po­znání. Neboť, tak jako planoucí oheň mění pali­vo na popel, ó Ardžuno, tak i oheň po­zná­ní spaluje na popel všechny dů­sledky karmy. Vskutku, na tomto světě není nic tak očis­­ťu­jícího jako vědění. Ten, kdo se zdo­­konaluje v józe, sám to časem objeví v sama sobě.

4.39 – 4.42 Oddanost a víra

Ten, kdo věří, kdo je oddaný a kdo ovlá­dá své smysly, nalezne poznání. A ten, kdo ví, rychle najde nej­vyšší blaho. Ale člověk nevědomý, pochybovačný a bez víry, nikam nedospěje. Neboť tomu, kdo po­chy­buje nepatří tento svět, ani pří­ští, ani není šťastný. Činnost nepoutá toho, kdo se zbavil dů­sled­ků činnosti jógou, kdo se zbavil všech pochyb po­znáním a kdo vlastní sama sebe, ó Dhanandžajo. Proto, když jsi rozetnul ostřím poznání po­chy­by, zrozené z nevědomosti, jež sídlí v tvém srdci, najdi útočiště v józe, po­vstaň ó Bhárato.

Zde končí čtvrtý zpěv nazvaný: Tradice vědění

[editovat] Redakční poznámky