Bajky Lafonténovy/Pastýř a lev

Pastýř jeden počítaje své stádo shledával, že mu vždy některá ovce schází; i přál si snažně přistihnouti lupiče. Aby cíle svého dosáhl, nalíčil poblíž tmavé skalní sluje tenata, domnívaje se, že to je doupě vlků, a ti že unášejí mu ovce. Vroucí jeho žádostí bylo, aby se některý z dravců těch v jeho přítomnosti do sítě chytil, by se kochati mohl v jeho marných pokusech o vysvobození se; i prosil bohy, aby mu té rozkoše dopřáli, a sliboval, že za to obětuje nejtučnější telátko. Sotva vyřkl prosbu svou, tu vyšel z jeskyně mocný lev. Pastýř sotva že ho zočil, chvěl se jako osyka a zalezl kvapně do houští. „Hle, člověk ani neví,“ pravil k sobě, „co si přeje. Slíbil jsem ti, o vládce bohů, telátko v obět, bude-li mně dáno zříti lupiče, jenž vraždí stádo mé, jak v tenatech se svíjí, dřív než odejdu. Nyní slibuji ti býka, učiníš-li, aby zase odešel.“

Tak neví někdy člověk, co mu jest na prospěch.