Bajky Lafonténovy/Orel a sova
| Bajky Lafonténovy Jean de La Fontaine |
||
| ◄ Jelen a vinná réva | Orel a sova | Lev chystající se k válce ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Orel a sova |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Jean de La Fontaine |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | L’Aigle et le Hibou |
| Zdroj: | Bajky Lafonténovy. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1875. s. 57–58. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | Emil Herrmann |
| Licence překlad: | PD-old-70 |
| Související: | |
 [[w:|]] |
|
| další články: |
|
Orel a sova ustali v dávném nepřátelství a učinili spolu smír; přisahali si, že navzájem šetřiti budou svých mláďat.
„Znáš mé děti?“ ptala se sova orla.
„Neznám,“ odpověděl orel.
„Tedy běda jim,“ řekla smutně sova, „neboť se obávám o jich život, a bude to věru div, zachovám-li je na živu. Ty jsa králem neděláš rozdílu. Bude veta po mých dětech, setkáš-li se s nimi.“
„Nuže,“ pravil orel, „vypodobni mi svá mláďata, nebo mně je ukaž, abych je znal, a netknu se jich po celý svůj život.“
Sova odpověděla: „Moje děti jsou jemňounké, hezounké, pěkné postavy a hbitější nad všecky své soudruhy. Beze vši pochybnosti je poznáš dle těchto známek; nezapomeň je a hleď, aby tvou vinou nesešly se světa.“
Jednou vzdálila se sova ze hnízda svého ve skalní trhlině a zanechala v něm své mladé. Orel krouže vzduchem spatřil ve hloubi ve skále malé nestvůry, ošklivé, škaredé, kteréž hlasem protivným křehotaly. „To nejsou děti soviny,“ pravil si orel, „ty mohu pohltit.“ A spustiv se na skálu jal se požírati mláďata sovy. Tato vrátivši se do hnízda shledala tu ze svých milých dětí jen nožičky, i dala se do nářku a žalovala bohům na orla; žádala, aby byl potrestán. Však bůh jí řekl: „Obviňuj jen sebe sama, nebo vlastně všeobecné pravidlo, dle kterého každý své děti shledává jemňounkými, hezounkými, pěkně rostlými a hbitějšími nad ostatní. Tys děti své takto orlu vylíčila, a byly tomu obrazu jen poněkud podobny?“
