Bajky Lafonténovy/Liška a kohout

Starý, chytrý kohout seděl na stromě, rozhlížeje se bedlivě na všecky strany. Tu přiběhla liška a jala se mluviti k němu hlasem líbezným: „Bratře, od nynějška není války mezi námi, věčný mír nás pojí, přicházím ti to pověděti; protož sestup, abych tě mohla obejmouti, a neváhej, neboť musím ještě na mnohá místa doběhnouti, abych radostnou tu zvěst rozhlásila. Ty a rod tvůj budete nyní bez obavy moci svým pracem se oddati, my vám sestersky budeme nápomocny. Jen už pojď a přijmi ode mne políbení sesterské.“

„Milá přítelko,“ odvětil kohout, „nemohla’s mi zvěstovati zprávu milejší a lepší, a těší mne dvojnásobně, že ty právě mi oznamuješ věčný mír. Avšak tamto vidím dva chrty, zajisté jsou také vysláni, aby rozhlašovali zprávu tvou. Běží sem rychle, hned tu budou; sestoupím tedy, a budeme se moci všichni líbati.“

„Na shledanou!“ zvolala liška. „Cesta má jest daleká, budeme se z toho spolu až někdy jindy radovat.“ A vzala nohy na ramena, málo jsouc spokojena výsledkem své lsti.

Starý kohout ale smál se strachu její, neboť podvésti podvodníka dvojnásobně těší.