Básně z roku 1865, svazek I./XI.

Kdybys mne býval vřele miloval,
byla bych v rakvi okem k tobě vzhledla,
kdybys mně vřelý polibek byl dal,
byla bych v rakvi rámě svoje zvedla
a tvoji byla bych objala šíji;
leč jinak vše, již v rubáš tělo kryji,
já umru již — a ty mne pochovej,
pak do krčmy si zajdi, pij a hrej,
jak jsi to dělal, když jsem prosila tě:
ach, zůstaň u mne — ďábel je v tom zlatě;
a hrej a pij, až prohráš všecko všudy,
pak na hrob jdi a vyhrab jeho hrudy,
a udělej si kostky z bílých kostí
a z lebky pohár; — bav se do sytosti. —
Jen po moři mi nejezdi, můj zlatý,
neb velkým hříchem duše tvoje prahne,
an těžký tak, že na dno tě as stáhne;
buď tobě milostiv sám Pán Bůh svatý. —