VII.
Trvalo to arciť několik neděl, než se »Rudý Obojek« a »Šedý Ocásek« zcela zotavili, ale dobrá strava a nadbytek klidu jsou jistá léčiva. Jednoho krásného jasného dne o zimním slunovratu seděl »Rudý Obojek« jako za starých časů na svém pařeze a rozechvíval vzduch majestátním bubnováním. Bylo to bubnování anebo zrádné stopy ve sněhu, jež pytlákovi prozrazovaly bažantí přítomnost? Den jak den prolézal pytlák strž s úmyslem, že bažanty smete. Oni znali již dávno svého vytrvalého pronásledovatele, ale nyní se chystal on poznat je blíže. Nádherný bažant s měděným obojkem stával se v celém údolí proslaveným. Leckdo se pokusil v měsíci lovu sfouknout mu svíčičku života, ale »Rudý Obojek« byl obeznámen se zákony lesa.
Pytlák Žvanec však neustával pronásledo-