4. Co jest lidský život? Jest to jen několik let. Ta léta nejsou u porovnání s Boží věčností ničím. Neboť i tisíc let před Bohem (před tvýma očima) jest jako den včerejší, jako jediný den, den, který již přešel, po němž nezůstala než vzpomínka, že byl; nic jej nezadrží: Neboť pomíjí! Pomíjí jako hlídka v noci; stupňované přirovnání. Dělívali totiž v starých dobách noc na tři části, tak zvané hlídky; každá byla asi o čtyřech hodinách (Ex. 14 24, Soud. 7 19); jsou tedy ta léta jen jako jedna hlídka, jako několik hodin.
5. 6. Léta nejsou v tvých očích ničím: Jako to, co lidé za nic nepovažují, co vidí, že jako stín pomíjí, to jsou léta lidí neb člověka. V hebr. totéž představuje živěji dvěma obrazy: Spláchneš je (spláchl jsi je) jako voda povodně splachuje břehy, náhle; a jsou spánek — spánek smrti je jímá. Druhý obraz: Bylina, která ráno byla svěží, večerem vadne a schne; tvrdne (ve Vulg.), když šťáva vysýchá. Jsme tedy pomíjející.
1. מָעוֹן příbytek, přístřeší; v 31 2 jest מָעוֹז podobně užito.
2. חוּל kroužiti, točiti se bolestí (o roditelce: slehnouti ve tvaru pilel תְּחוֹלֵל); LXX to vyjadřuje trpně πλασθῆναι tedy וַתְּחוּלַל pul‘al, jak též Aq. Sym. a aram. překlad. Činným tvarem vyloženo mělo by תּחולֵל předmětem ארץ a תבל. Tato dvě slova znamenají společně okrslek zemský. אתּה אֵל ty jsi Bůh, kdyby bylo přísudkem, jest slabší než ty jsi, ó Bože! vokativem vysvětlené אֵל (Aq. Sym. Theod).
Aram. překlad podává zvláštní výklad: Když ti bylo zjevno, že lid bude hřešiti, nařídil jsi pokání dříve, než byly hory vyzdviženy a než byla země stvořena a obyvatelé okrsku, a od מִן עַלְמָא הָדֵין tohoto světa (věku) až ku onomu příštímu věku עַד עַלְמָא דְאָתֵי ty jsi.
3. תָּשֵׁב apok. na m. impf. — תָּשִׁיב. Humilitas, snížení hříchem a trestem. דַּכָּא (דכך to roztlučené, rozetřené, prach, v Gen. 3 19 עָפָר.
Vykládáno též o pokání: »Napomínáš, aby se lidé obrátili, abys je nemusil svrhnouti ve snížení.«
4. כִּי quoniam uvádí se ve spojení s veršem 2: Pán jest věčný, neboť nezávisí od času (v. 4—5). Po אֶלֶף bývá
