Byl gistý bohatý muž w Řjmě, ten byť s mnohými hřjchy obtjžen. Bůh na neg poslal nemoc smrtedlnau, když seznal že vmřjt musy, nechal sobě kardinálowé a biskupy powolat, a řekl k njm: moge milj přátelé, gakau vtěchu mně dati můžete, kdežto brzi zemřjt musym, a mnohymi hřjchami gsem wěčné zatracenj zaslaužil? neodpowjdagic gemu žádný; geden z nich byl pobožný kaplan, gménem Jan, řka: Pane otče, proč zaufati chceš nad milosrdenswjm Božjm? muž řka: gakau ty mně vtěchu dáti chceš? když předce vmřjt musým, a se strachugi že s mýma hřjchy zatracen budu? Na to odpowěděl Jan: gá tobě tyto tři modlitby předřikati chcy a daufám, že milosrdenstwj Božj dosáhneš. Tu ten nemocný wjce mluwiti nemohl; ten kaplan ale kleknauce a modlil se Otče náš, pak wstal a řjkal následugjcy modlitbu:
