Stránka:KIPLING, Rudyard. Pohádky - 1904.djvu/14

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


palmy, nemaje na sobě ničeho, kromě klobouku, od něhož se sluneční paprsky odrážely v nádheře více než orientální. Nosorožec převrhl plotýnku nosem. Koláč. jenž se svalil do písku, nabodl si nosorožec na roh nosu, snědl ho a odcházel odtud, mávaje ocasem, do pustého a Výhradně Neobydleného Nitra, které hraničí s ostrovy Mazanderanem, Socotrou a s Předhořím Většího Rovníku. Tu slezl Pars s palmového stromu, postavil plotýnku opět na nohy a zpíval následující sloku, kterou vám, ježto jste ji neslyšelí, také povím:

»Ten, kdo bere koláče,
které Pars si upeče,
přetěžce to odpláče.«

A bylo v tom mnohem více smyslu, než si můžete pomysleti.

Staloť se o pět týdnů později, že nastalo u Rudého Moře veliké vedro. Každý svlékal kde jaké šaty měl na sobě. Pars si sňal klobouk; ale nosorožec si svlékl kůži a když kráčel ke břehu, aby se vykoupal, nesl si ji přes rameno. Za onoho času zapínala se tato kůže vespod na tři knoflíky a vyhlížela jako nepromokavý plášť. Nezmínil se praničím o Parsově koláči, protože jej byl celý snědl; a neměl nikdy způsobů, ani tehdy, ani pak, aniž kdy jakých bude mít. Batolil se přímo do vody, kde pouštěl nosem bubliny. Kůži nechal na břehu.

V tom přišel Pars a našel kůži. Usmál se dvakráte úsměvem, kterým se roztáhl celý jeho obličej. Pak ob-