z toho plyne, že v částech obsahu zákonodárného rozlišovati prameny na základě jmen Elohim a Jahve kritika naprosto nemůže. Nelze ledy vůbec mluviti o elohistickém zákonodárství Ex 20 22—23 33, jak obyčejně kritika činí (Baentsch, Exodus-Numeri XLVII.)
γ) Kritika připouští, že P užívá od Ex 6 výhradně jména Jahve; nemůže tedy od tohoto místa P od J býti rozlišen; od Gn 1 1 — Ex 6 užívá P Elohim, nemůže tedy na těchto místech P býti rozpoznán od E: aspoň ztrácí tu kritika »nejspolehlivější vodítko« k rozluce pramenů.
δ) Charakteristickou vlastnosti hebrejské poesie jest tak zvaný parallelismus membrorum, který byl tak oblíben, že nejednou i spisovatel prosy snažil se ho immitovati stejnoměrným rozčleněním věty; vyvinul se pak zvyk, do jednoho členu takovéto věty položili jedno jméno Boží, do druhého pak druhé. Tímto způsobem jest zajisté snáze vysvětliti střídáni jmen Božích v jednom verši Ex 3 4, než s Baentschem (l. c. str. 19) rozděliti jediný tento verš na čtyři (sic!) díly a rozděliti jej mezi E a J takto: J: »Když pak Jahve viděl, že (Mojžíš) přichází, aby si to prohlédl« E: »tu volal k němu Elohim« J: »z keře« E: »a řekl: Mojžíši, Mojžíši! a on odpověděl: zde jsem.«
Snahou po střídáni jmen Božích ve dvou členech věty snáze lze vysvětliti též Ex 18 1 než s Baentschem (l. c. str. 162 nn) zase rozdělili tento verš na čtyři díly a z nich první a třetí přičísli E, druhý a čtvrtý pak jehovistickému redaktorovi (-Rje) takto: E: »Tehdy uslyšel Jethro« Rje: »kněz midianský« E: »tchán Mojžíšův, všecko, co Elohim Mojžíšovi a Israelovi, svému národu, učinil« Rje: »že totiž Jahve Israele z Egypta vyvedl«.
Podobně lze souditi o Ex 19 3a, kterýžto verš Baentsch rozděluje mezi E a Rd (-deuteronomický redaktor JED): E: »Mojžíš pak vystoupil k Bohu Elohim«, Rd: »Jahve pak volal s hory«… Lépe ovšem jest tento rhytmus cítiti, čteme-li originál, než překlad.
Srv. též Gn 7 16, 17 1.3., 21 1.2.
ε) Vetter l. c. 535 nn rozděluje dějiny hebrejského písemnictví se stanoviska častějšího užívání dvou uvedených jmen na 3 periody: V periodě I. (před královstvím a před proroky-spisovateli) převládal obyčej uživati jména Elohim; v periodě II. (od počátku království, pak zvláště v době zajetí a bezprostředně po zajetí)
