Potuit autem Deus ultimum »redactorem« quam primum inchoatorem libri inspirare«. (De inspiratione sacrae Scripturae. Friburgi Br. 1906. n. 398.)
Analogii podobných zjevů v historiografii starozákonní jsme podali svrchu.
2. Jednolitost pentateuchu trpí samozřejmě těmito dodatky, poněvadž pocházejíce od jiných autorů jeví též jiný sloh. Za to
3. získává spojitost pentateuchu různými nadpisy, podpisy, spojkami, ať jsou již původu mojžíšského, aneb teprv pozdějšího data.
4. Ještě více trpí jednotnost pentateuchu stylistickou růzností velikého množství pramenů, jež jsou do pentateuchu pojaty. Že jest i katolické kritice uznati tyto prameny, potvrzeno jest nejnověji kladnou odpovědí papežské biblické kommisse k otázce uvedené pod čís. III.: »Utrum absque praeiudicio Mosaicae authentiae Pentateuchi concedi possit, Moysen ad suum conficiendum opus fontes adhibuisse, scripta videlicet documenta vel orales traditiones, ex quibus, secundum peculiarem sibi propositum scopum et sub divinae ínspirationis afflatu nonnulla hauserit eaque ad verbum vel quoad sententiam, contracta vel amplificata, ipsi operi inseruerit?« Takovéto prameny lze pozorovati n. př. Gn 4 23, Gn 6 9nn, Gn 49 1, Nm 23 7 a m. j.
5. I když nehledíme k pozdějším dodatkům a ke svéráznosti pramenů předmojžíšských, lze hypotheticky stanoviti různost součástek pentateuchu, pocházejících od více autorů a zredigovaných v jeden celek dle názoru biblické kommisse Mojžíšem. Jmenovaná kommisse odpověděla totiž k následující otázce pod č. II.: »Utrum Mosaica authentia Pentateuchi talem necessario postulet redactionem totius operis, ut prorsus tenendum sit Moysen omnia et singula manu sua scripsisse vel amanuensibus dictasse; an etiam eorum hypothesis permitti possit, qui existimant cum opus ipsum a se sub divinae ínspirationis afflatu conceptum alteri vel pluribus scribendum commisisse, ita tamen ut sensa sua fideliter redderent, nihil contra suam voluntatem scriberent, nihil omitterent: ac tandem opus hac ratione confectum, ab eodem Moyse principe, inspiratoque auctore probatum, ipsiusmet nomine vulgaretur?« Odpověď: «Negative ad primam partem affirmative ad secundam.«
