Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/204

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


„Kdyby mě byla
moje matička,
dokud jsem byla
malá holčička,
do kláštera dala,
nebyla bych znala
mého Jiříčka!“

Z Klatovska. — Srov. na str. 131 pís. 156.


378.

Ztráta.

(Nápěv 797.)

Žežulinka kuká
na buku v lesi —
ozvi se, má milá,
ozvi se, kde jsi?
ty jsi jenom ta jediná,
co jsi srdce mé ranila,
ozvi se, kde jsi?

Zazpíval slavíček
v hájku zeleném,
že my už, má milá,
svoji nebudem;
nebudem už spolu chodit,
nebudem se spolu vodit,
ach, už nebudem!

„Měla jsem holoubka,
ten mi uletěl;
že já budu plakat,
na to nehleděl:
uletěl mi do kapradí,
žádnej mi ho nenahradí,
ach nenahradí!“

Z Hradecka.


379.

Chudoba a láska.

(Nápěv 535.)

Pod našima okny
teče vodička —
napoj mně, má milá,
mého koníčka!
„Nechci, nenapojím,
já se koně bojím,
že jsem maličká.“

Pod našima okny
roste oliva —
pověz mně, má milá,
kdo k vám chodívá?
„K nám nikdo nechodí,
neb o mě nestojí,
že jsem chudobná.“

Pod našima okny
roste z růže květ —
pověz mně, má milá,
proč tě mrzí svět?
„Mne svět nic nemrzí,
ale srdce bolí,
plakala bych hned!“

Z Hradecka. — Srov. Čel. I, 84; III, 23; Suš. 265; Kol. I, 178.


380.

Rozžehnání.

(Nápěv 797.)

Sklopila očičky,
jakoby spala,
a její matička
z okna koukala.
Má dceruško! nestůj tady,
víš, že lidi pomlouvají,
že je to hanba.

„Má zlatá matinko!
není to hanba:
já se se svým milým
rozžehnávala;
už jsou sliby rozrušeny,
naše srdce rozvedeny —
šavli nosit má.“

Z Berounska. — Srov. Čel. III, 24.


381.

Poslední návštěva.

(Nápěv 369.)

Má paňmámo zlatá,
co děláte,
že přede mnou vrátka
zavíráte?
Vyjděte ven z domu,
ukažte mně vaší dcery
komoru.