dersen tvrdil, že dítě, dokud ještě neumí mluvit lidskou řečí, rozumí řeči zvířat.
Na povídkách Thompsonových líbí se nám nejen pravdivý obsah, ale i zvláštní stručný způsob, kterým je vypravuje. Když v první povídce malý Jim náhle zemře, je čtenář udiven i dojat, ale spisovatel odbude to na několika řádcích a vypravuje dál, neboť smrt jednoho člověka nic neznamená a svět běží také lhostejně dál. A ku podivu, právě tím, že spisovatel tváří se tak lhostejným, že nechce čtenáře dojmout mnoha slovy, dociluje tak hlubokého a silného dojmu prostým vyprávěním událostí. Smutný i krásný zároveň byl život vlka z Winnipegu, ale konec jeho byl nejkrásnější. Každý, kdo na tomto světě rve se po celý život se psy, závidí mu takovou smrt. Zdolali ho, když se naň všichni sběhli, pravda, ale on sám po celý život stál proti všem a vítězil.
Obě tyto povídky jsou podivné, zvláštní náladu mají. Je to tím, že se v nich líčí pravá zvířata s pravým porozuměním. Není pravým zvířetem kůň, ani kráva, ani ovce; ty člověk chválí jen proto, že mu otrocky slouží a dají se na konec sníst. Není pravou láskou ku zvířatům, mazlí-li se panička s kočkami nebo psy, krmí-li je lahůdkami,
