povaze, pane, abych někomu podlízal, nebo abych hleděl dokázati nějakou skutečnost tam, kde se o mém slově pochybovalo. Po prvních výsledcích jsem se již nesnížil, abych ukázal tyto své potvrzující důkazy, které mám. Onen předmět se mně zhnusil, — a nechtěl jsem již o něm ani mluviti. A když pak přišli lidé jako vy, kteří jsou představiteli bláznivé zvědavosti obecenstva, aby mne rušili v mém soukromí, tu jsem jim nemohl vycházeti vstříc s důstojnou zdrženlivostí. Připouštím, že jsem svojí povahou trochu prudký a že, jsem-li popuzen, dovedu býti i násilný. Obávám se, že jste to pozoroval i sám.«
Pohladil jsem si oko a mlčel jsem.
»Moje žena mně obyčejně pro tuto věc činila výčitky. Ale přece se jen domnívám, že každý čestný muž by cítil stejně. Avšak dnes večer mám v úmyslu podati nejzazší důkaz, jak lze ovládnouti vůlí svoje city. Zvu vás, abyste se súčastnil přednášky.« A podal mi vstupenku, kterou vzal s psacího stolu. »Vidíte z tohoto lístku, že pan Percival Waldron, přírodovědec, požívající obecné pověsti, oznamuje svoji přednášku ve dvoraně zoologického ústavu ‚O přírodních památkách minulých věků‘. Přednáška bude se konati o půl deváté hodině večerní. Byl jsem zvláště pozván, abych byl přítomen na podiu a abych promluvil několik slov díků přednášejícímu učenci. Při tom budu pečovati o to, abych s nejjemnějším taktem a nenápadně učinil několik málo poznámek, které by vznítily
