Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/96

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


„Přilehni k syré zemi, jestli něco neuslyšíš,“ povídá Vasilisa Moudrá svému muži. — Och, slyším hluk a hlomoz větší než prvé. „To jede za námi otec. Nevím, nevymyslím, co udělám,“ Také já nevím. Vasilisa Moudrá měla u sebe tři maličkosti: kartáč, hřebínek a ručník; zpomněla si na ně a praví: „Bůh jest ještě milostiv! mám se čím obrániti caru Nekřtěnému Čelu.“ Hodila kartáč za sebe — i udělal se veliký hustý les; tak hustý, že ruky neprostrčíš a tak veliký, že ho za tři léta neobjedeš. Car Nekřtěné Čelo chrup chrup hustý les, proklestil si cestu, probil se a opět za nimi. Už je dohání, jenom je rukou chvátit — tu se udělala velikánská hora: tudy neprojdeš ani neprojedeš. Car Nekřtěné Čelo počal horu kopati, prokopal stezku a opět se žene za nimi. Tu máchnnla Vasilisa Moudrá za sebe ručníkem — i udělalo se veliké široké moře. Car přiběhl k moři, vidí, že je cesta založena i navrátil se domů.

Ivan kupecký syn blížil se s Vasilisou Moudrou k své zemi a povídá: „Já půjdu napřed, ohlásím tě otci a ty mě tady čekej.“ — Hleď, povídá mu Vasilisa Moudrá, jak přijdeš domů, líbej se se všemi; jenom se nelíbej se svou kmotrou, sice na mne zapomeneš. Ivan kupecký syn vrátil se domů, políbil se se všemi radostně, políbil také kmotru a zapomněl na Vasilisu Moudrou. Stojí ona ubohá na cestě, čeká; čeká dlouho a dlouho, nejde za ní Ivan kupecký syn; šla do města a dala se do služby k jedné stařence. A Ivan kupecký syn chtěl se ženiti, namluvil si nevěstu a učinil hodování veliké a slavné. Vasilisa Moudrá o tom zvěděla, přestrojila se za žebračku a šla do kupeckého dvoru prosit za almužnu. „Počkej, povídá kupcová, upeku ti malý piroh; nebudu velkého nakrojovati.“ — Pán Bůh zaplať i za to, matičko! Ale veliký piroh se připálil a malý se pěkně povedl. Kupcová dává jí připálený piroh a malý dala na stůl. Rozkrojili malý piroh — a v tom z něho vyletěli dva holubi. „Polib mě,“ povídá holub holubici. — Ne, ty na mne zapomeneš, jak Ivan kupecký syn zapomněl na Vasilisu Moudrou. A holub praví k holubici podruhé a po třetí: „Polib mne!“ — Ne, ty na mne zapomeneš jak zapomněl