Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/175

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Zavolal k sobě dva rozumné zetě a praví jim: „Zeťové moji milí! máte-li mě rádi, jeďte na zahájené louky a chyťte svinku zlatou štětinku i s dvanácti prasaty.“ Zeťové nechtěli býti neposlušni i dali si osedlati dva koně jízdné a když je osedlali, jeli pro sviňku. Královna přišla k hlupákovi a ptala se: „Co sedíš doma? tatínek poslal zetě pro svinku na zahájené louky: jeď tam taky; může se přihoditi, že ji chytíš ty.“ Hlupák odpověděl: „A na čem pojedu?“ Královna šla k svému otci a prosila ho o koně hlupákovi. Král jí řekl „Dcero moje milá! koně nelituji, jenom je mi líto, že se ti všichni smějí.“ Ale dcera řekla: „Milostivý pane tatínku: ať se směje kdo chce.“ Král nemohl odolati úpěnlivé její prosbě i kázal jí dáti koně. Jak hlupák uslyšel, že dostal od krále koně, nekázal ho sedlati, ale sedl tak na něho a vyjel z paláce. Potom jel celým městem a když přijel do pole, stáhl s koně kůži, zahodil ji v poli a řekl: „Tu máte, straky a vrány, od krále dar!“ a sám hvizdnul, vřísknul jonáckým hvizdem, bohatýrským křikem: „Sivko, hnědko, prorocká ryzko! staniž přede mnou, jak list před travou.“ Kůň běží, zem se třese, z uší se valí kouř, z nozder šlehá plamen; jak přiběhl, stanul jako vkopaný. Ivánek hlupáček vlezl jedním uchem a druhým vylezl i stal se jonákem, že nelze pomysliti, ani v pohádce pověděti, ani pérem vypsati. Potom osedlal svého koně, sedl a jel do širých polí a na zahájené louky a brzo chytil svinku zlatou štětinku i s dvanácti prasaty a vedl ji s sebou. Potom vyjel na cestu a rozbil plátěný stan, přivázal k němu koně a svinku a prasata se už od matky nikam nerozběhly. Hlupák lehl, aby si v stanu odpočal. A když poslaní dva zeti svinky nikde najíti nemohli, vrátili se nazpátek a jeli po tě cestě, kde stál stan Ivanka hlupáčka, i spatřili svinku i povídají jeden druhému: „Hle, tu je zase ten bohatýr, od kterého jsme koupili jelena; jeďme k němu a poprosme ho, jestli by nám ji neprodal.“ A tak jeli oba k jeho stanu. Když přijeli, slezli se svých koní a smeknuvše klobouky vešli do stanu a poklonivše se počali ho uctivě prositi, aby jim prodal svinku.