Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/174

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


není. A když jeli tou cestou, kde byl stan, uviděli u stanu přivázaného jelena i pravili mezi sebou: „Vidíš-li, bratře, toto je stan toho bohatýra, co přijel na popraviště; vidíš-li přivázaného jelena: jeďme k němu a poprosme ho, aby nám ho prodal, zač jenom sám chce.“ A že byl druhý tomu rád, tedy přijedouce k stanu a smeknouce klobouky vešli do vnitř a poklonivše se hlupákovi velmi nízko mluvili: „Pane! přijeli jsme k vám koupit vašeho jelena.“ Hlupák jim odpověděl: „Rád bych vám ho prodal; ale když jsem ho chytal, umínil jsem si, že ho neprodám a učinil jsem slavný slib.“ Královici se ho otázali, jaký slavný slib učinil. Hlupák jim řekl, že slíbil dáti jelena jenom tomu, kdo mu dá prst s nohy; k tomu jim řekl, že je z daleké říše a že se nikdo nedoví, že oni sami jelena nechytili. Královici ho nepoznali a myslili, že přijel z daleké země. Chtíce ukázati ochotu králi, tchánu svému, přivolili že mu dají s nohy po prstu. Tak se oba zuli a hlupák jim uřezal po prstu; potom se obuli a vzavše s sebou jelena jeli do svého mocnářství. Když odejeli, sebral hlupák svůj stan, prsty strčil do kapsy a sedna na svého koně jel k tomu místu kde zahodil královského koně, a přijeda k tomu místu, slezl s koně a pustil ho proskočit se. Potom spatřiv, že bylo na té mrše mnoho vran a strak, popadl hůlku, hodil mezi ně a zabil velké množství vran a strak a přivázav je na provázek s kůží vlekl to všecko s sebou do paláce. U krále bylo veliké veselí pro to, že mu zeťové přivedli jelena; tehdy hlupák přistoupil pod okna a zakřikl hlučným hlasem: „Milostivý pane vy jste mně dali koně, ale on mne nesvezl; tak jsem vám přivezl jeho kůži a k tomu zvěřiny na vaše veselí.“ Král a dvě dcery smáli se mu velice, ale dvěma královicům nebylo do smíchu, neboť uřezané prsty nedávaly jim pokoje; hlupák hodiv tam zvěřinu odešel do svých pokojů. Potom přišla jeho žena a řekla mu, jak se jí smály její sestry, že si ho vzala, ale hlupak jí řekl: Nechť se smějí, přijde čas, že se jim vysměješ ty. Nedlouho potom uslyšel ještě král, že po jeho zahájených lukách běhá svinka zlatá štětinka s dvanácti prasaty.