Dějiny slezského knížecího hradu a zámku Fryštát/Život na fryštátském dvoře nejvyšší slezské aristokracie

Dějiny slezského knížecího hradu a zámku Fryštát Roman Lindner
Proměna strážního hradu v knížecí rezidenci; Eufemiin hrad	Život na fryštátském dvoře nejvyšší slezské aristokracie	Proměna gotického hradu v renesanční zámek; Kazimírův hrad

Fryštátský hrad byl sídelní rezidencí nejvyšší slezské aristokracie. Žilo zde několik sloužících, kteří zajišťovali chod hradu v době nepřítomnosti knížete. Hrad byl ale několikrát i trvale obýván knížaty, kteří mu dali přednost před hradem v Těšíně. V takových případech byl obýván několik desítek početným personálem, který tvořil součást fraucimoru jeho manželky a zajišťoval funkčnost knížecí rezidence. V 15. století měl Fryštátský hrad pověst rezidenčního sídla, kde se vedl nádherný dvůr, ale svou největší slávu hrad zažil v 16. století. V této době renesance se v jeho zdech vedl dvůr podobný tomu, který se vedl na Habsburských sídlech. Chod knížecího dvora v době, kdy na hradě sídlil Fridrich Kazimír (1564 - 1571), měl na starosti Hofmistr Toman Mléčko z Jilemnice, jemu byli odpovědní další úředníci. Kontroloval i finanční hospodaření obecní správy rezidenčního města Piastovských knížat. Hned za ním následoval maršálek, jehož lze považovat za rádce knížete. Důležitou úlohu plnil štolmistr, který měl na starosti knížecí konírny a personál s nimi spjatý (kočí, čeleď ve stájích ad.). Nad kuchyní a práci v ní bděl kuchmistr, který odpovídal za početné složení kuchařů, kuchtíků a dalších pomocníků. Na dvoře těšínsko-fryštátských knížat se vyskytovaly i další osoby – privátní zpovědník knížete, snad preceptor, několik pážat, hudebníci, trpaslík ad. V písemných pramenech nemáme doložen post komorníka, stolníka s číšníky, lovčího, strážné, trubače, i když i oni na fryštátském zámku bezpochyby byli. Svůj malý dvůr měla i manželka knížete. Z požadavků pánů z Pernštejna, které si na knížeti Václavovi důsledně vymínili, víme, že kněžna měla mít svého hofmistra i hofmistryni a tři služebníky. Dále se ve fraucimoru měly nacházet tři mladé šlechtičny, jež by dělaly kněžně společnost. Specifické postavení měli pracovníci v kanceláři. Již víme, že její vedoucí – kancléř Jan Skočovský z Kojkovic – byl zároveň úředníkem zemským, ale v přítomnosti knížete pobýval velmi často, a proto jej řadíme i do úzkého dvora Piastovců. V kanceláři byl denně přítomen sekretář Lorenc Langenbach, jenž dohlížel na práci písařů (nejspíše jich bylo několik, minimálně však dva – jeden vyhotovoval písemnosti v němčině, druhý v češtině). Své místo zde měl i úředník spravující knížecí patromonium. Kníže Fridrich Kazimír měl na Fryštátském hradě k dispozici také kaplana, neboli zpovědníka, kterým byl v letech 1566 - 1571 Jakub Preiss. Drtivá většina dvorských úředníků se etablovala z řad místní šlechty. Od služby knížeti si mnozí slibovali zlepšení svého postavení či majetkového zázemí. Např. měšťan Jan Skočovský, úředník fryštátského panství, byl na přímluvu knížete Fridricha Kazimíra nobilitován do rytířského stavu v roce 1561 dokonce od polského krále a byl mu udělen predikát z Kojkovic. Téměř všichni dvorští úředníci dostali od knížete darem nebo koupili za velmi výhodných podmínek pozemkové majetky. Na dvoře Piastovců renesančního věku došlo k velkému rozmachu chovu rozličných druhů savců a ptáků. Pro pobavení byli určeni papoušci a nizozemští holubi a k lovu bylo potřeba dravých ptáků. Speciálně k tomuto účelu se cvičily káňata, jestřábi a sokoli. Myslivost se stala velkou vášní těšínsko - fryštátských Piastovců 16. století. Často vyjížděli do komorních lesů, kde spolu se svými úředníky lovili jeleny, srnce, bažanty a jinou zvěř. Při tom používali i tzv. fladr, provaz s červenými kousky látky, kterým se ohraničovalo teritorium zvěře. Na půli cesty mezi Těšínem a Fryštátem (v Louckém lese) vznikla v roce 1545 obora, ve které se nacházeli statní jeleni, danci, srnci, ale např. i losi a kterou obdivoval i olomoucký biskup když zřizoval vlastní oboru v Hukvaldech. Srnčí a jelení zvěr z obory byla určena ke každodenní spotřebě na knížecí stůl jak v Těšíně tak i ve Fryštátě. Rybím masem byl dvůr zásobován z vlastního chovu ve Fryštátských rybnících. Dalším velice oblíbeným zvířetem u knížat byl pes, kterého používali při lovech. Systematicky si začali budovat celé smečky chrtů, jenž měl na starosti některý z dvorských úředníků (lovčí). Kolem poloviny století se Václav již mohl pochlubit loveckými psy z Ruska a Anglie, které mu zaslal Jiří II. Břežský. Psi se stávali vhodným dárkem i pro urozené dámy. Téměř každý den aristokrat potřeboval koně. Ten mu sloužil při cestování, lovu, honu, rytířských turnajích a jiných dvorských zábavách. Mezi nimi se rozlišovaly dva typy – pro zapřahání do kočáru a pro jednoho jezdce. Během 16. století se do českých zemí začali dostávat vzácní šlechtění koně ze západní Evropy. Nejvíc byli cenění španělští a arabští. Knížecí stáje ve Fryštátě uvádí Bayer podél Pivovarské ulice, jejich severní část se zachovala. Většina textu této kapitoly byla převzata z Rigorózní práce MGR. RADIMA JEŽE, „TĚŠÍNŠTÍ PIASTOVCI RENESANČNÍHO VĚKU “.