Strhla při těchto slovech zlatý svůj pás se sebe, šarlatové roucho rozproudilo se v uvolněných řasách, takže se zdálo, jako by Thorgerda ve vlnách krve plovala. Zamávala třikráte Bifrostem nad hlavou, zpívajíc při tom temná, nesrozumitelná slova, znějící jako krákorání vran, pak šlehla svého manžela čarotajnou svojí zbraní. Jako zmije zasyčel zářící pás a ovinul se těsně kolem těla Amilova.
Bifrost končil zlatou dračí hlavou, a ta udeřila Amise právě pod srdce a zaryla svůj ostrý zub v nahá jeho prsa. Thorgerda uskočila stranou, trhla pásem a svinula jej pomalu, hledíc s napjatostí na svého manžela. Temný výkřik vyrval se mu ze rtů, a proud krve vystřikl mu z úst. Zachvěl se po celém těle a klesl na zem, kde se křečovitě svíjel.
Strašlivá bolest pronikala jeho údy, zrak jeho se zatemnil a šílenost se mu drala ostrými spáry do mozku. Síla jeho byla rázem zlomena, cítil se sláb jako kmet a malomyslný jako dítě. Vstal se země a držel se oběma rukama sloupu, aby opět nepadl. Plavé, krásné jeho vlasy počaly mu s hlavy pršeti, vous jeho zbělel, celé tělo pokrylo se černými ranami a hnusnou hnilobou, nesnesitelné výpary vystupovaly z celého jeho těla a plnily jej zděšením. Zaskřípal zuby, jež lámaly se jako sklo, a zčernalý jeho jazyk otékal a hrozil mu udušením. „Thorgerdo!“
