její myšlenky byly čaromocným Bifrostem zaujaty.
Při šramotu kroků Amilových vstala rychle; nechtěla, aby kdo ze zádumčivosti její na směr jejích myšlének hádal. Přistoupila ku kredenčníku a ulomila bílý květ, klonící vnadnou hlavu z jedné ze stříbrných vás. Přitiskla jej ke rtům.
„To připomíná mi sníh islandský!“ pravila tiše a smutně, zahalila se do zlatých svých vlasů jako do pláště a odhrnula purpurovou záclonu, za kterou se v hlubokém přístěnku velká postel objevila.
Tři stupně, pokryté sněhobílým kobercem, vedly k tomu loži, nebesa z těžké látky, do nichž přeuměle útěk do Egypta vetkán byl, vznášela se nad ním, a hedvábné jeho podušky plnily velkou, šerou komnatu sladkou vůní, kterou prosáklé byly. Naproti posteli visel ohromný krucifix ze slonové kosti, a na zlatém řetězu houpala se křišťálová kropenka se stříbrným okrajem, ozdobeným klasy a hrozny z nejjemnější smalty.
Thorgerda vnořila bílé prsty do kropenky, poznamenala se nedbale křížem a ulehla. Zlaté její vlasy tvořily jí nejskvostnější podušku a jemný, volný její šat nastiňoval, přilnuv k luznému tělu, kouzelné její vnady. Oči její byly zavřeny, a rty celovaly tíše ulomený květ, který jí domov její připomínal.
Amil chodil rozčileně po komnatě; zdálo se mu, že se prohřešuje proti svému příteli,
