„Adam Homo“, A. Schulzová stěžejní dílo Brandesovo „Hlavní proudy literatury století XIX“ a j. Na našem jevišti objevil se otec dánského divadla Ludvík Holberg a na stolech intelektuálů díla Sörena Kierkegaarda, největšího myslitele severského, jehož studium bylo však později neprávem opomíjeno. Těsně před válkou nastoupila celá legie moderních překladatelů (M. Lesná-Krausová, H. Kosterka, G. Pallas, H. Hackenschmidt, V.Šuman, K. Vetter a j.). Výsledkem jejich práce bylo souborné vydání autorů nejvýznačnějších, z ostatních aspoň charakteristických ukázek.
Dosažením státní samostatnosti utužili jsme předválečné - trochu akademicky chladné - styky se sympatickým Dánskem. Postavili jsme je teď na základ společenský, přátelský a čilé výměny kulturních statků. Starala se o to Československo-dánská společnost a po ní na širší základně zbudovaný Ústav skandinavsko-nizozemský. Bezprostřední styk vynutil si znalost řeči, prostředkovanou četnými jazykovými kursy, slovníky (Trnka-Lesná) a cvičebnicemi (I. Stemannová).
Poznání moderní literatury islandské je naproti tomu až popřevratové. Přiznejme si, že do té doby byl pro nás Island tajuplným ostrovem mythů, ság a edd, které nám mistrně tlumočili E. Walter, K. Vrátný a O. S. Vetti. O tom, že má Island i literaturu moderní, živou a svéráznou, přesvědčili jsme se až z knih Gunnarssonových, Svenssonových a Kambanových (které překládá vkusně J. Vrtišová), osobních rozmluv a vzájemných návštěv. A ještě více bychom o Islandu zvěděli, kdybychom si přeložili Thordarssonovy „Listy Lauře“, zhušťující essayistic-
