CTITELŮM SEVERSKÉ VZDĚLANOSTI
ČTENÁŘŮM DÁNSKÉ A ISLANDSKÉ KNIHY
připisuji tento přehled, po mém soudu aktuální, neboť zatím kdy čtenáři jiných severských literatur mají k ruce živé Bingovy Dějiny norské literatury a Heidrichův dobrý Přehled dějin švédské literatury, jest čtenář dánského písemnictví odkázán na tříšť časopiseckých článků a monografické úvody jednotlivých překladů, čtenář islandské literatury dokonce jen na suchá hesla naučných slovníků. A přece náš zájem o obě literatury je živý a stále se stupňuje.
Písemnictví dánské má u nás tradici čtyřicetiletou.
Dánská kniha (Andersenův román „Improvisátor“) objevila se u nás v překladě již roku 1851, ale jako celek vstoupila dánská literatura do naší až na přelomu století překrásnými Andersenovými pohádkami, přetlumočenými kongeniálně Vrchlickým. Stalo se tak v době, kdy na evropském literárním nebi zářilo severské souhvězdí Ibsen — Björnson —Strindberg nejjasněji a kdy první dramatik ovládal i naše jeviště. Pod záštitou slavné spisovatelské trojice poznávali jsme severské knihy, plné prostoty, vážnosti a hloubavosti, ale i veselí, srdečnosti a nelíčené citovosti.
O Dánsku, jeho duchovní a hmotné kultuře poučil nás prvně v stejnojmenné knize prof. Dr. Arnošt Kraus, zakladatel našich kulturních styků s Dánskem. Věnoval v ní dosti místa i literatuře. Karel Kučera přeložil jako protějšek Peera Gynta epickou báseň Paludan-Müllerovu
