Zemí lidí, zvířat a bohů/Situace se mění

Zemí lidí, zvířat a bohů Ferdynand Antoni Ossendowski
Ďáblova řeka	Situace se mění	Tažení přeludů

Údaje o textu
Titulek:	Situace se mění
Autor:	Ferdynand Antoni Ossendowski
Zdroj:	Soubor:Ossendowski - Zemí lidí, zvířat a bohů I.djvu CBN Polona
Vydáno:	Praha: Česká grafická Unie, 1925
Licence:	PD old 70
Překlad:	Michal Hynais
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

Situace se mění.

Cesta k Tichému oceánu nám byla uzavřena. Mohli-li jsme já a můj starý spolucestující jako Poláci očekávat, že budou s námi čínští úředníci zacházet slušně, nemohli se toho nijak nadíti ruští důstojníci mé družiny. Neměl jsem však za možné zůstaviti je jejich osudu; proto jsem se rozhodl hledati jiné cesty, abych se dostal z těžké situace.

Uváživ pečlivě situaci, přišel jsem k přesvědčení, že nám zbývá pouze jediné východisko. Musíme se vyhnouti mongolským městům s čínskou správou a s posádkami, protnouti Mongolsko od severu k jihu, projíti západní částí pouště Gobi po území chána Jassaktu a plemen vnitromongolských a pokud možná rychle a nepozorovaně uraziti sto kilometrů čínskou provincií Kansu a dostati se do Tibetu. V této tajuplné zemi jsem doufal, že zastihnu anglické konsuly a s jejich pomocí že se dostanu do některého přístavu na Indickém oceáně. Uvědomoval jsem si zcela jasně obtíže neočekávané výpravy a netajil jsem se jimi ani před svými soudruhy, ale nebylo pro nás jiného výběru. Zbývalo nám buď učiniti tento poslední šílený pokus, nebo přijmouti jistou smrt z rukou sovětských katů, nebo zahynouti v čínském vězení.

Když jsem vyložil svým lidem zamýšlený plán, nezatajuje před nimi nová nebezpečí, obtíže, jakož i značnou dávku šílenství, jaká vyznačovala můj projekt, odpověděli všichni jednohlasně, rychle a krátce:

„Veďte nás, půjdeme za vámi!…“

Jedna okolnost nám byla přízniva. Nemuseli jsme se obávat hladu, neboť podle zásady „vojna živí vojnu“ jsme nabyli hojných zásob čaje, tabáku, zápalek, koní, sedel, zbraní, oděvu, obuvi, které jsme odňali zabitým nepřátelům.

Prostudovav dobře mapu Střední Asie, kterou měl jeden z důstojníků, sestavil jsem tento plán naší výpravy: Od řeky Iro půjdeme na jihozápad, zůstavujíce po pravé straně město Uljasutaj a ve směru na tábořiště Caganluk projdeme državou chana Jassaktu a dosáhneme hřbetu Boro. Tu teprve se budeme moci zdržeti k delšímu zotavení jezdců i koní.

Další etapou byla by výprava západní částí vnitřního Mongolska, pouští Malou Gobi, čili Naron-Khuhu-Gobi, přechod přes hřbet Khara, rychlý noční pochod provincií Kansu, kde bychom museli minouti na západě čínské město Sučou, a překročivše vysoké štíty Nan-Šanu, vstoupiti do severního Tibetu v území Koko-Nor směrem k pramenům řeky Yan-Tse-Kiangu.

Dále už jsem si představoval zeměpisnou polohu nejasně, ačkoliv jsem si pamatoval a zjistil jsem i na naší mapě, že horské hřbety západně Yan-Tse oddělují basen této obrovské řeky čínské od soustavy řeky Brahmaputry v Birmě, kde jsme ovšem museli přijít na posádky a civilní úřady anglické, ač nenašli-li bychom jich již na území tibetském.

V Anglii mám známé, znají mě žurnalisté i někteří státníci a mohl jsem se tudíž nadíti pohostinství a rychlé pomoci na další cestě již do… Evropy.

Avšak ten plán jsem dělal na břehu Iro, kam sáhaly odnože hor tarbagataiských a kosogolských, Angličané byli však velmi daleko za hřbety Ala-Šanu, za tajemným Tibetem „velikého a třikrát svátého Dalaj-lamy“, za „hradbou světa“ Himalajemi.