Z mého kraje/Starý chirurg

Už nevím, jak se to vše přihodilo,
však zůstal na vsi v žlutém, drobném domku,
psí víno přes okna se zavěsilo,
kraj kýval sem skrz řadu horských stromků.
již třicet let v té nudě každodenní
klel na tu Sibiř ztracenou v hor svahy;
o městě snil, o čestném postavení,
a o druzích svých proslavených záhy.
Tak zdrsněl k lidem chirurg staré doby,
a pro vše stejný lék bral s přísnou péčí.
Dnes jeho hrob už dávno splynul s hroby
a v lidech tradice mu dobrořečí…