Vlastenský slovník historický/z Michalovic

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Michalec	z Michalovic	Michle

Údaje o textu
Titulek:	z Michalovic
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 509–510. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Páni z Michalovic

z Michalovic 1) staročeská rodina panská, větev Markvarticů, nazvána tak od hradu Michalovic nad Jizerou v Boleslavsku, držela hojné statky pozemské. Nejstarší známý člen rodiny té jest Jan z M., r. 1289 nejvyšší purkrabí Pražský. Během XIV. století jmenují se při rozličných příležitostech jiní členové toho rodu, jmenovité připomíná se r. 1334 Jan z M. co zástavní držitel Mladé Boleslavi. V letech 1389—91 seděl na soudu zemském Jan z M., který byl r. 1400 při korunování královny Žofie mezi pány korouhevnými a roku 1409 nejvyšším písařem zemským. Jiný Jan z M. padl r. 1420 ve vojště Sigmundově v bitvě pod Vyšehradem. Vůbec pánové z M. nepřáli hned s počátku novému učení Husovu a měli napotom mnohé boje s Husity, kteří jim r. 1425 hrad jejich Michalovice pobořili. Roku 1442 byl Hendrich z M. pánem na Boleslavi, v letech 1455—68 nejvyšším komorníkem zemským, a zemřel 1468. Dědičkou po něm byla jediná dcera jeho Magdalena, která, jsouc poslední potomek toho rodu, provdala se za Jana Tovačovského z Cimburka. — 2) z M., rodina patricijská a později vládycká v XVI. a XVII. století, původem ze Žatce. Z ní vynikl Bohuslav z M., muž vysoce vzdělaný, jenž držel statky pozemské a zastával rozličné zemské úřady. Jmenovitě byl r. 1595 místopísařem desk zemských, cís. radou, komořím, purkrabím Kralohradeckým, r. 1604 místokancléřem českým a defensorem konsistoře pod obojí, na sněmích pak volen býval k důležitým komisím. Od r. 1618 stál při straně odbojných stavů, jmenován jest komisařem k defensi zemské a direktorem, od Fridricha Falckého pak purkrabím kraje Hradeckého. Po bitvě Bělohorské byl jeden z těch, kteří, odsouzeni cti, hrdla i statku, odpraveni jsou r. 1621 na Staroměstském náměstí. Syn jeho Smil měl jako otec účastenství v povstání českém, pročež po bitvě Bělohorské vyšel ze země, ale později vrátiv se postavil se r. 1627 v čelo sedlákům, jenž v Kouřímsku proti vrchnostem svým se zbouřili. Další osudy jeho nejsou známy.