Vlastenský slovník historický/Rokycanský

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Rokycana	Rokycanský	Rokycany

Údaje o textu
Titulek:	Rokycanský
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 709-710. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Rokycanský (Rokzaner, de Rokzan), slavný druhdy německý rod patricijský v Praze, nazvaný tak dle původu svého z města Rokycan. První z rodu toho, měšťan Pražský Oldřich R., připomíná se roku 1281. Jeho synem nejspíše byl Menhart R., o němž jest první zpráva při roce 1310, kdežto se tehdejších událostí za Jindřicha Korutanského mezi předními měšťany Pražskými účastnil. Jsa jeden z nejbohatších peněžníků Pražských zakládal často obec i krále Jana znamenitými sumami, ano r. 1319 dal jej král mučiti; aby na něm peníze vynutil. Přísežným byl Menhart v letech 1312, 1314, 1316, 1320 a 1322. Synové jeho jmenují se tří, Menhart, Václav a Mikuláš. Menhart býval též věřitelem krále Jana a r. 1340 byl přísežným; Václav byl v letech 1337—41, pak 1343 a 1344 rychtářem Staroměstským; Mikuláš byl v letech 1331 a 1332, pak 1339 přísežným, a připomíná se též mezi věřiteli krále Jana. Menhart a Mikuláš jednali r. 1337 v Uhřích s arcibiskupem Ostřihomským ve jmenu kupců Pražských o snížení cel a jiných výminkách obchodu do té země. Poslední vůli svou, asi r. 1346, učinil Mikuláš základ ku klášteru jeptišek sv. Ducha na Starém městě Pražském. Všickni tři bratři vládli také statky zemskými. Roku 1358 ponejprv připomíná se Menhartův syn František R., který byl r. 1362 rychtářem na Starém městě a v držení rozličného zboží zemského. Od r. 1361 až do své smrti r. 1380 sídlel na Okoři, a on, jakož i syn jeho Jan psali se již rytíři. Roku 1360 Eliška R-ská vystavěla a nadala oltář v kostele Týnském. Oldřich (Ula) R., nejspíše syn Václavův, byl v letech 1348—69 konšelem Staroměstským, a mezi tím r. 1359 také perkmistrem hor viničných, a zemřel asi r. 1372. Syn jeho František připomíná se v úřadě konšelském r. 1383, 1388,1403 a 1406. Roku 1405 založil oltář v kostele sv. Vita na hradě Pražském, a zemřel asi 1410. Roku 1412 byl mezi německými konšely Staroměstskými, kteří odsoudili na smrt tři mládence, jenž se byli ozvali v kostelích proti odpustkům, také Sigmund R. Poslední nám známá zmínka o tomto rodě se děje k roku 1418; nejspíše se členové jeho v nastalé na to válce husitské z Prahy vystěhovali.