Venuše

Ten bude žít, přemůže zapomnění
bláh, vědí bozi! rukou přezkušenou
jenž v hladký onyx vyryl mořské vření
        i s šumnou pěnou.

Se sluncem v závod oko překvapené
jak mladou královnu zří jásající
se zvedat Kypridu ze stříbropěnné
        vln směsi vítězící!

Jest naha bohyně a kterak plave,
růžnými prsy vodu k předu šine,
kol nesmrtelné šíje, která v hravé
        se lesklé třásni vine.

Vlas její zlatý zkrášlil kolem proudy,
bez věnce, bez pásek se za ní nese,
jak lilje planou bílé její oudy
        ve fialkovém lese.

V delfinů tlupě hraje si, se směje;
ti, božské oči by líp okouzlili,
ohony, ploutvemi vln do peřeje
        kol buší ze vší síly.