Velký Olomouc/Církevní Olomouc

Velký Olomouc
Veřejné úřady Velkého Olomouce	Církevní Olomouc	Vojenský Olomouc

Údaje o textu
Titulek:	Církevní Olomouc
Podtitulek:	Informace o jeho přítomném stavu a jeho významu
Autor:	anonymní
Zdroj:	Velký Olomouc, nákladem hlavního města Olomouce, 1924
Licence:	PD anon 70

Církev římsko-katolická[editovat]

Olomouc je sídlem řím. katol. arcibiskupa, metropolity moravského (přítomně je arcibiskupem dr. Leopold Prečan). Biskupství olomucké bylo založeno r. 1063 za krále Vratislava. Na arcibiskupství a metropoli bylo povýšeno r. 1777, když zřízeno bylo nové biskupství v Brně. Dnešní arcibiskup je 66. biskupem olomuckým, čtvrtým biskupem občanským. Arcidiecési olomuckou tvoří větší polovice Moravy, opavské Slezsko a Hlučínsko, jakož i malé části pruského Slezska (Ratibořsko). Na území olomucké arcidiecése žije v čs. republice 1,816.319 duší (z toho dle posledního sčítání lidu 1,653.763 ř. katolíků), v německé republice 86.352 duší (z toho 81.760 ř. katolíků). Vedle arcibiskupa jsou přítomně v olomucké arcidiecési 2 světící biskupové. Kapituly jsou dvě: metropolitní olomucká (14 sídelních kanovníků, 3 nesídelní a 11 dómských vikářů) a kolegiátní v Kroměříží (8 kanovníků sídelních, 14 čestných a 4 vikáři). V arcidiecési jsou 4 proboštské fary, 599 far, 79 kuracií, 11 kaplanií a expositur — celkem 693 beneficií. Kněží v duchovní správě je 1052, řádových kněží 36, katechetů 171, katecheté řádoví 3, jiných kněží (pensistů atd.) 207, jiných kněží řádových 91, celkem 1430 kněží světských, 130 řádových — úhrnem 1560 kněží v celé arcidiecési. Arcidiecése se dělí na generální vikariát a 9 arcikněžství, která čítají zase 51 děkanátů.

Správu olomucké arcidiecése vedle arcibiskupské ordinariátní kanceláře vede arcibiskupská konsistoř se 13 úředníky a 3 revisory. Sbor assessorský vedle členů kapituly čítá 65 přísedících. Schází se týdně. Konsistoři je přičleněn církevní soud, různé zkušební komise, památková rada, dva podpůrné spolky a jiné církevní instituce.

Ve Velkém Olomouci, který je rozdělen na 7 far a 2 expositury, je dle sčítání z r. 1921 mezi 57.206 obyvateli 43.179 katolíků. Mimo to existuje v Olomouci římsko-katolická vojenská duchovní správa, jejíž pravomoci je podřízena celá posádka. Katolických kostelů je ve Velkém Olomouci 12 a kaplí veřejných i soukromých 15.

V Olomouci je kněžských seminář, jehož chovanci studují na bohoslovecké fakultě. dále je tu 9 klášterů, z nichž 2 mužské, 7 ženských.

Olomouc je také sídlem Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje, světové organisace, která vedle misijních cílů hlavně pracuje k dosažení unie, jednoty ve víře (unionismus, otázka unionistická). Odbočky Apoštolátu jsou zřízeny ve všech farnostech diecése. Apoštolát uspořádal na Velehradě několik unionistických kongresů, které vzbudily v celém světě pozornost, vydává velice rozšířený měsíčník, věnovaný unionismu, a rozeslal hodně podpor do zemí slovanských.

Kněžstvo olomucké arcidiecése sdruženo je v Jednotu duchovenstva (zal. r. 1918 v Olomouci), katecheti ve svůj katechetský spolek. Německé duchovenstvo má své organisace. Pro podporu kněžstva stává Katolický spolek podporovací v diecési olomucké.

Českobratrská církev evangelická[editovat]

Příchozího do Olomouce upoutají budovy chrámové na břehu hlavního boku řeky Moravy mezi ulicí Blahoslavovou a třídou Husovou. Je to Betlemská kaple Husova s farním příbytkem a přednáškovými síněmi. Budovy jsou majetkem českobratrské církve evangelické v Olomouci. Tato počala pracovati za poměrů velmi těžkých v Olomouci roku 1896. duchovní správu obdržela v roku 1898. Péči této byli přiděleni rozptýlení čeští evangelíci na celé Hané a severní Moravě. Tito teprve v roce 1922 se osamostatnili, utvořivše farní sbory své v Prostějově, Přerově a Hrabové (sev. Morava).

Sbor českobratrský v Olomouci (farní od r. 1906) čítá nyní 1060 duší. Správu jeho vede 12členné staršovstvo s farářem v čele. Náboženská shromáždění konají se v neděli dopoledne o 9. hodině a ve čtvrtek večer o půl 8. hodině (biblické hodiny). Školní děti mají každou neděli dopoledne o půl 11. hodině nedělní besídku dětskou. Mládež je sdružena v dorost do 17 let a ve sdružení mládeže od 17 let. Schůze její jsou každé neděle odpoledne s náboženským, osvětným a zábavným programem. Přednáškovou a osvětnou činnost vede odbor Kostnické jednoty s br. prof. Kratinou v čele. Sociální úkoly (péči o chudé, nemocné, prázdninovou kolonii dětskou atd.) má na péči sesterský odbor se sestrou B. Hřivnovou jako předsedkyní. Podporu chudých sborů a nové církevní práce organisuje Jeronymova jednota. K výchově církevních pracovníků a učitelů náboženství zřízena je v Olomouci péčí České Misijní jednoty tříletá českobratrská misijní škola v ulici krále Václava III. Při sboru je pěvecké sdružení. Řídí je br. učitel B. Kaiser. Sdružení mládeže zařídilo vyučování angličtiny každou středu večer a odbor abstinentní.

Ke sboru olomuckému přičleněny jsou kazatelské stanice v Drahanovicích a v Košicích na Slovensku.

Českobratrská jednota[editovat]

Jednota českobratrská založena byla v Olomouci teprve roku 1923 a soustřeďuje se v ní snaha po novém opravdu křesťanském životě na základě Písma, aby tak obnovena byla stará Jednota českobratrská nejen dle jména, ale i dle ducha.

Zakoupivši dům č. 3. v mariánské ulici, upravila z bývalé české matiční školy síň, kde koná svá shromáždění vždy v pátek o 20. hodině a v neděli o 9. hodině.

Členů a čekatelů čítá se asi 60, kazatelem je br. Josef Štifter.

Českobratrská jednota vydržuje všecky své instituce a kazatele z dobrovolných členských příspěvků a z darů k účelům Jednoty věnovaných, nežádala nikdy ani za Rakouska ani po převratu za státní uznání. Přijímá za členy pouze ty, kdo z vlastního rozhodnutí a vnitřního přesvědčení po delší přípravné době žádají si státi se členy Jednoty a vstoupiti v její práci a kázeň.

Jednota českobratrská snaží se v duchu apoštolské církve a dle zásad staré Jednoty českobratrské sloužiti na biblickém základě českému národu a vésti jej ze zmatků přítomné doby, k věčným božským pravdám hlásaným Kristem, pokládajíc návrat ke Kristu za jediné východisko ze všeobecného úpadku mravních sil národa českého i celého lidstva.

Církev československá[editovat]

Církev československá má v Olomouci sídlo své moravské diecése. Biskupem je Gorazd Pavlík. Diecésní rada má též své kanceláře v Olomouci. (Data bližší nám nebyla dodána.)

Německý evangelický sbor v Olomouci[editovat]

má svůj chrám a faru v Tylově. K němu přináležejí evangelíci německé národnosti okresu olomuckého a šternberského. Čítá as 800 duší. Farářem je říšský Němec Müller. Církevně je přičleněn k správě evangelické v Jablonci.

Židé[editovat]

Od roku 1454, kdy byli Židé vypuzeni z Olomouce, kde na Bělidlech žili a měli také svou synagogu, mohli se opět v Olomouci svobodně usazovati až po roce 1848. Jednotlivé rodiny, z okolních obcí jako Prostějova, Přerova, Lipníka, Holešova, usazovaly se zde koncem padesátých let minulého století a utvořily svůj náboženský spolek, jemuž se dostalo úředního schválení. Z dobrovolných daní zakoupen byl na Bělidlech dům, jenž sloužil za modlitebnu a jiným náboženským účelům, jakož i získán vlastní hřbitov. V roce 1872 bylo tomuto náboženskému spolku propůjčeno právo vésti matriku. Zákonem o úpravě poměrů Židů v Rakousku z roku 1890 bylo v Olomouci žijící Židovstvo sdruženo v autonomní náboženskou obec s vlastním statutem. Této obci byl přidělen ještě obvod okolních obcí okresu Olomouce, Šternberka a později také Berouna. Roku 1891 byl olomucké židovské obci ustanoven první rabín a duchovní správce dr. Berthold Oppenheim, jenž úřad tento zastává až do dnešních dnů. Z jeho iniciativy byla v roce 1897 vystavěna krásná synagoga a úřední budova, pěkná to okrasa města blízko Terezské brány. Po uzavření starého hřbitova dostalo se židovské náboženské obci na novém komunálním hřbitově samostatného oddělení. Židovská náboženská obec čítá nyní asi 2500 duší. Její členové mají stálý a činorodý podíl na všech hnutích a akcích k prospěchu státu a města. Mnoho z nich bylo a je súčastněno v různých korporacích, jako v městském zastupitelstvu, obchodní komoře atd. a svou čiností se dobře uplatňují. Z těchto důvodů, byl také vždy mezi příslušníky židovské náboženské obce a ostatním obyvatelstvem dobrý poměr. Svou obchodní a průmyslovou podnikavostí velmi značně přispěli k prospěchu města. Oni starali se také o své humanní a kulturní potřeby zřizováním různých spolků, které vydatně podporovány se potěšitelně rozvily. O chudé příslušníky židovské náboženské obce stará se židovský dámský spolek (ustaven r. 1892), a spolek pro bezplatné stravování chudých žáků, jakož i spolek pro židovské feriální kolonie. Po válce vznikl židovský pomocný spolek, jenž péči o chudé provádí ve velkém stylu, dále Chewra Kadiša, t. j. pohřební bratrstvo, spolek pro ošetřování nemocných a rituelní pohřbívání.

Židovská náboženská obec má také svou knihovnu, ke které v poslední době byl přičleněna židovská veřejná knihovna. Spolky, které sledují myšlenku Theodora Herze, osídliti Palestinu, jako židovskou domovinu, myšlenku to, jež deklarací Balfourovou a Svazu národů blíží se svému uskutečnění, jsou spolek Zion, spolek mládeže Techelet-Lawan (modro-bílá), židovský tělocvičný a sportovní spolek Hakoah. O šíření židovské literatury a historie stará se židovský literární spolek. Kromě jmenovaných zionistických spolků je zde též i Sdružení židovské národní strany, jež má svou národní radu. Židovstvo olomucké má též svého zástupce v Městském zastupitelstvu. Zvláštního zdůraznění zaslouží, že olomučtí Židé veškeré své náboženské, humanní a kulturní ústavy a spolky vydržují bez jakékoliv státní nebo městské podpory, pouze svou vlastní sílou a obětavostí je zakládají, k rozkvětu přivádějí a udržují.