V přírodě/XVIII.
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| V přírodě Vítězslav Hálek |
||
| ◄ XVII. | XVIII. | XIX. ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | XVIII. |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Vítězslav Hálek |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | [1] |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Tvá ústa sterou písní šumí,
jsou mluvou lásky od věků,
jež nejkrásněj zní člověku -
a přec ti člověk nerozumí.
Na rtech tvých sterý úsměv hrává,
kam hledneš, jaro vyskočí,
kam dýchneš, srdce poskočí -
a přec tě člověk nepoznává.
V tvých ňadrech zlatá zřídla plují,
jež matku písní napájí,
kdy v dítku svém sní o ráji -
a přec tě lidé nemilují.
Ó těžko víru tomu soudit :
po věků dlouhém provodu,
mít za vůdkyni přírodu,
být člověkem - a přec tak bloudit!
