V přírodě/XLIII.
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| V přírodě Vítězslav Hálek |
||
| ◄ XLII. | XLIII. | XLIV. ► |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | XLIII. |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Vítězslav Hálek |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | [1] |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Já přemnohé již oželel
a v hrob se díval s malým vzlykem,
a přec mne bolí, světa krás
že bídným sem jen nájemníkem.
Že slunce lesk i všecko to,
nač jeho oko s láskou hledí,
zem, hvězdy s celou oblohou
mi zavře smrt svou výpovědí.
Že v to, co tak sem miloval,
jak bylo by mou věčnou vlastí -
že v nádhernou tu přírodu
trup bez citu se musím klásti.
Jeť přec to trudný žití dar,
kdy vnucen nám tak s nelítostí,
že v slunci tom, jež sluncem nám,
též musí zbělat naše kosti.
