Trny/Písně posledního kantora

Trny Karel Václav Rais
Učitelstvu	Písně posledního kantora

Údaje o textu
Titulek:	Písně posledního kantora
Podtitulek:	Kus elegie
Autor:	Karel Václav Rais (jako Prokop Bodlák)
Zdroj:	Ceska-poezie.cz Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha: Nákladem spisovatelovým 1880.
Licence:	PD old 70

I.[editovat]

Ta naše škola, vědy chrám,
v níž světlo rozsévati mám,
zle chudinka je schátralá,
dřevěná, celá zvětralá.

Sehnuta je jak stařenka,
dlaní bys zastřel okénka;
stařenka někdy vzpřímena,
škola má stále schýlena.

Mně bolno hleděť na střechu,
když fouká to jak ze měchu
tím strouchnivělým šindelem,
jehož jsem strážným andělem.

Než vstoupil jsem v širý svět,
dřel, mořil jsem se tolik let,
těše se mile nocí, dnem,
dítek že budu pastýřem.

Již pasu ovce, beránky,
ze své jich pojím studánky;
krmím je travou umění,
všelijak solím učení.

Že rozum, mysl zdravou mám,
tomu se, věru, divím sám;
že pastýřem jsem, slovně vzali
a v pastušce mi bydleť dali.

II.[editovat]

Preperie, preperie
ó vzpomínko milá –
již odlétla ze tvých síní
chasa ušlechtilá.

Po tvých síních čilé hlasy,
hlučná hudba, zpěvy,
co však zpěvák při tom zkusil –
o tom nikdo neví!

Mnoho, mnoho čekatelé
zkusili běd, žalů,
často zvuky pojily se
z hladu a z pedálů.

III.[editovat]

Bývávaly, bývávaly
jiné, jiné časy,
když učitel chodil s bandou
a dělával basy.

Na housle když spustil skočnou
a s ním celá banda,
každý blahem zavýsknul si –
roztomilá švanda.

Mládenci si poskočili,
dívčice se smály,
starým dobrým pantatíkům
nohy jenjen hrály.

Učitele s bandou jeho
staří, mladí ctili,
housle jeho, kam jen přišly,
všude potěšily.

Zlata, stříbra po musice
byly plny kasy,
bývaly to pro kantora
přec jen zlaté časy.

IV.[editovat]

Mladé děti, čilá chasa,
plná života –
přehořkých chvil připravuje
divá holota.

Odvážlivě, beze strachu
hledí do očí,
a co tropí, když učitel
jen se otočí!

Jindy, když jim starý kantor
záda pohladil,
rákoskou jim každý kousek
notně osladil;

za to mu pak v skroušenosti
ruce zlíbali,
všecken rešpekt před kantorem
kluci mívali.

Teď učitel v stálém strachu
o to musí dbáť,
aby se naň od mládeže
nestal atentát.

V.[editovat]

Vyfintěný kdysi hejsek
tupil učitele,
vznešený že stav je jeho,
že prý učí – tele.

Svatá pravda, z mnohých telat
tvoří škola lidi,
šťasten, šťasten ten učitel,
jenž zdar práce vidí.

Blaze tomu, věřte pane,
jemuž chov se zdařil –
litovať však musím toho,
vámi kdo čas mařil.

VI.[editovat]

Písničky mé, písničky,
vy družky v trudných chvílích,
již po školách vás posýlám,
po novějších i shnilých.

Kollegy mé navštivte,
ne starší jen, i mladší,
ti neznají psot bývalých,
jich život mnohem sladší.

Starší, ti vám uvěří,
potřesou vážně hlavou,
těm mladším aspoň připravte
příjemnou chvilku smavou.

Písničky mé, písničky,
vy družky v trudných chvílích,
již po školách vás posýlám,
po novějších i shnilých.