Autor:Svatopluk Čech

Svatopluk Čech

* 21. února 1846, Ostředek
† 23. února 1908, Praha

český básník, prozaik, novinář a cestovatel

• Biografie ve Wikipedii
• Citáty ve Wikicitátech
• Multimedia ve Wikimedia Commons
• Položka Wikidat

Seznam děl v NK ČR

VIAF

Svatopluk Čech (21. února 1846, Ostředek – 23. února 1908, Praha) byl český básník, prozaik, novinář a cestovatel. ⇒ více…

Dílo

Poezie

Epika

• Husita na Baltu – historický epos, který srovnává dobu husitských válek s bouří v lidských a přírodních vztazích.
  • Husita na Baltu – mírně odlišná verze téže básně, jak vyšla v almanachu Ruch (1868)
• Adamité s ilustracemi Alfonse Muchy (1897) online – Národní knihovna České republiky
• Žižka (úryvek: Ze »Žižky«)
• Čerkes
• Václav z Michalovic – příběh z Pobělohorské doby
• Dagmar
• Roháč na Sioně
• Evropa – symbolický epos. Na lodi plné trestanců dojde k revoluci; místo slibované svobody ale nejednotnost, naivita, radikalismus a odpor starých sil všechny nakonec zahubí.
• Slávie – obdoba Evropy (úryvek: Ze »Slavie«)
• Lešetínský kovář – sociální román.
• Ve stínu lípy – idylický epos návratu Čecha na venkov, do české krajiny – návrat domů. Ve skutečnosti jde o vzpomínky autora, který několik let v dětství prožil na Peruci.
• Sekáči
• Zpěvník Jana Buriana
  • Píseň rolníkova
• Václav Živsa
• Bouře
• Step
• Do světa širého

Lyrika

• Jitřní písně – sociální lyrika, jedná se o veršované satiry. Staví se v nich do role mluvčího národa. Básně mají meditativní charakter, vycházejí z básníkových úvah.
• Nové písně
  • Hrdina budoucnosti
  • Mrtvým vlastencům – úryvek básně vyšel ve sborníku Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy 1863—1893
  • Svoboda
• Snové (úryvek: Ze »Snů«. Vypravování prvního anděla)
• Písně otroka – 23 básní z roku 1895 je reakcí na politické události. Chtěl povzbudit národ, protože měl pocit, že se národ cítí ponížený. Dílo je alegorií boje za práva národa a bylo velice úspěšné a velice často vydáváno.
• Lidská rozkoš, V háji – básně z České čítanky pro druhou třídu škol středních
• Skřivánek (V jarém věku)
• Chaloupka – báseň z almanachu Ruch (1868)

Satira

• Hanuman – líčí opičí stát, satira na politický režim Rakouska-Uherska.
• Kratochvilná historie o ptáku Velikánu Velikánoviči – satira na Rusko.
• Petrklíče
• Šotek

Nezařazené básně

• Šumařovo dítě
• Buď práci čest!
• Hrad Kosť (Pestré cesty)
• Na Valdštýně (Pestré cesty)
• Tyran Rozum – uveřejněno v Literární premii Umělecké Besedy v Praze na rok 1888

Próza

Povídky

• Povídky, arabesky a humoresky (1878-83)
• Několik drobných povídek (1884)
• Humoresky, satiry a drobné črty (1887)
• Různé čřty žertovné i vážné (1887)
• Několik povídek a různých črt (1888)
• Pravý výlet pana Broučka do měsíce (1888)
• Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1888)
• Pestré cesty po Čechách (1891)
• Matěj Brouček na výstavě (1892)
• Jestřáb kontra Hrdlička (1897)

Romány

• Kandidát nesmrtelnosti (1879)
• Ikaros (1885)
• Druhý květ (1893) – pravděpodobně jeho nejlepší román, líčí zde své mládí a studium na gymnáziu.

Dále napsal značné množství humoristických povídek a fejetonů. Často psal z advokátního prostředí.

Díla o autorovi

• redakce Máje: Vzpomínky na Svatopluka Čecha (1908) online…
• Jan Bělík: Za Svatoplukem Čechem (1908) online…
• Karel Novotný: Básník mezi lidmi : Život a příhody Svatopluka Čecha na vsi (1912) online…
• František Bílý napsal o Čechovi ve sbírce Patery knihy plodů básnických (1892) na str. 258:

Nar. 21. února 1846 v Ostředku, jest redaktorem „Květů" od jich založení r. 1879. Českou Akademií byl zvolen za řádného člena. Naše básnictví má v něm nejvzácnějšího genia svého vedle Jaroslava Vrchlického, a to zvláště epické. Vydal r. 1874 Básně (Adamité, Snové, Anděl, Bouře), 1880 Novou sbírku verš. prací (Evropa, Čerkes, Ve stínu lípy, Žižka a j.), 1882 Václava z Michalovic, 1833 Petrklíče, 1884 Hanumana, Lešetínského kováře a Slavii, 1885 Dagmar, 1886 Pravdu a jiné básně, 1888 Jitřní písně, 1889 Nové písně, 1890 Kratochvilnou historii o ptáku Velikánu Velikánoviči. V Květech mimo to uveřejnil několik velkých prací posud zvlášť neotištěných (Zpěvník Jana Buriana, Šotek, Václav Živsa.) Četny jsou také jeho práce na poli románu, novelly, humoresky a cestopisu. Všecku činnost Čechovu zdobí půvab originality a slovanský duch.

• Antonín Macek napsal o Čechovi ve sbírce Poesie sociální (1902) na str. 57:

Svatopluk Čech (nar. 1846). Srdečný, vroucí ton prochvívá básnickou prací Čechovou. Ladný, zvonivý, čistý verš v jeho velkých lyricko epických skladbách, nádhera i svěžest popisů a síla v ličení rušných dějů dodává nevadnoucího půvabu jeho velkým básním z historie české: Dagmaře i Václavu z Michalovic. V Adamitech vykreslil vášnivými tahy velký obraz ztroskotáni pokusu o fantasticko-náboženský řád společenský v české historii středověké. Sympatie básníkovy s utlačenými jednotlivci a celými národy pronikají v každém jeho díle. V líčení porobených kmenů polabských Slovanů, oloupených, bezprávných Čechů doby bělohorské i zápasícího jednotlivce, lešetinského kováře, bojujícího proti velkému kapitálu za píď rodné půdy, malou kovárnu — cítíte hřmíti velké básníkovo nadšení pro boj za právo. Neustoupit ani o piď, jsi-li v právu! A mimo silné, bolestné výjšřiky uražené důstojnosti lidské jsou v básnickém díle Čechově drobné, jiskřící, hravé, měkké a sladké partie lyrické, zasazené v rámec velkých básní jako drobné, něžné drahokamy. Tichým, milým půvabem obestřeny jsou Čechovy idylly »Ve stínu lípy«, plné vůně venkova. Otázky národní i sociální ozývají se v básních jeho »Slavie« a »Evropa«, satyricky nad zvrácenostmi dneška směje se v »Hanumanu« a »Šotku«, vážnějším tonem, ale přece s úsměvem píše »Pravdu«. Čechova satyra nemrská krvavými biči vady a pokrytectví své doby, jako na příklad kruté verše Barbierovy. Má dobrý, tichý, pohádkově zladěný ton, ale přece působivý, pronikavý smích nad malicherností lidskou. Jen v »Písních otroka«, v této nejrozšířenější knize české sociální lyriky, jsou místa prudkých výbuchů hněvu porobených. Smutné sociální reflexe z »Nových pisní« dotýkají se rovněž otázky dělnické, vyznívají toužebnými zvuky po jiném, lepším řádu společenském. I v novellách a povídkách Čechových září místy gogolovsky jemné pochopení útrap chudiny (Signorina Gioventú).