V háji

Již háje lem
zelených větví tichým ševelem
nás družně k odpočinku zve
v hebounké třásně své.

Jak milo zde v té stinné skrýši,
kde za krajkami svěžích trav
rty něžných květů vonně dýší,
kde nad peřestých zvonků dav
měsíček terč svůj bílý výší,
kde jahoda pod lístky zelené
ukrývá líčko ruměné,
a nad travou
orlíček houpá hlavu modravou!

Před námi v usmívavém dole
nad nízké chýže vesničky,
jak pastýř v oveček svých kole,
ční šedý kostel stařičký.
A za ním nad obzor
modravě vdechnut ladný obrys hor,
kam bezděky se dáváš v let
toužebnou duší
v ten širý svět, v ten Boží svět,
kde krásy tolik srdce mladé tuší.