chalcedonu, zlaté vásy, pestřící se smaltem a naplněné vonnými květy, stříbrné nádoby, třpytící se drahokamy, zasazenými v široké jejich okraje, a naplněné mlsky z růží, medu, ze skořice, z hřebíčku; konečně křišťálové poháry s hypokrasem, skřínky z dříví aloesového a z perleti, plné drahocenných vonidel.
Podlaha komnaty, složená z dubových temných frýsů, byla částečně koberci, měkkými jako mech, pokryta, a zlatem vyšívané polštáře, nízké stolice a pohodlná křesla byla po celém pokoji rozestavena. Okno bylo pootevřeno, a v hlubokém jeho výklenku na židli s vysokým lenochem seděla Thorgerda. Lampa lila stříbrné své paprsky na hrdou ženu, a kouzelná, vznešená, téměř nadzemská její krása zářila plnou silou tlumeným přísvitem ložnice. Průhledný její bílý šat zahaloval jen na polo sněžná její ramena, a labutí její šíj vynořovala z měkkých řas a ze zlatých vln dlouhých, rozpuštěných, až k zemi proudících vlasů.
U nohou jejich leželo kulaté zrcadlo, z leštěné ocele, zasazené v dvojnásobné, zlaté okraje, mezi kterými se azurná obruba vinula. Byla zrcadlo z rukou Blanky přijala, ale v zamyšlení svém k zemi upustila. Oči její byly na bohatě vyřezávaný dubový strop upřeny, a dlouhé, tenké její prsty hrály nevědomky jantarovými zrnky růžence, vydávavajícími slabou ale sladkou vůni, rozehřáta jsouce horečně palčivou její rukou. Veškeré
