frost nebe s zemí spojuje pás můj ducha smrtelníka, který runy jeho luští, s duchy nepřebývajícími v těle lidském, vědu smrtelných s vědou démonů. Proto nazývám pás svůj Bifrost. Tak poučila mne bába moje, valkyrie Sigelinda.“
Blanka neodpověděla, bylo jí úzko a mimovolně odšoupla nízké svoje sedátko od nohou své paní. Thorgerda nepozorovala účinku svých slov, hlava její ležela opět na rámci, a oči jějí byly zavřeny. Za dlouhou chvíli trapného přemítání vstala.
„Půjdu spat,“ pravila vstávajíc se křesla, a Blanka vyprovodila jí z komnaty.
Šustěním dlouhého roucha odcházející Thorgerdy byl Amil ze zadumání svého vyrušen, oči jeho pozdvihly se pomalu od smaltových květů, modrajících se z pod křišťálových čtverhranů šachovnice jako pomněnky v potoku.
Nechtěl byste, pane, slyšet svého žongléra?“ ozval se starý kastelán. „Zdá se, že vás hra dnes nezajímá.“
Amil přisvědčil, a žonglér přišel. Hrál a zpíval různé písně, vážné a veselé, ale Amil zůstal netečný. Těžká jeho duma jala konečně i jeho společníky, bylo jim, jako by se mrak nějaký valil v komnatu.
Nastalo všeobecné ticho, a unavená víčka Amilova zavírala se.
Když po nějakém čase dvéře síně se otevřely, vytrhl se Amil polekaně ze sna.
