»Ještě zde nebyl svatý Mikoláš ?a táži se.
»Ba nebyl, tatínku …u odpovídá mi žena, za. děti.
»Tedy musí přijít co nejdříve, neboť jsem právě na ulici viděl jasnou záři. Patrně nakládá hodným dětičkám někde v sousedstvu. Viděl jsem andělíčka. z nebe, poletujícího nad střechami. Má velikou nůši hraček a. dárků pro děti -- sotva to chuderka nese.«
Děti poulin oči. Nebyl to pro ně malý okamžik, když měly tváří v tvář patřiti skvělému nebešťanu.
Zazněl zvonek, po druhé, po třetí, Anna otvírala dvéře předsíně a hlasitě volala.: »Rukulíbám, .svatý Mikolášil«
A již klepáno u pokoje a do dveří hrnul se kmotříček Voves s košem nadělení.'Děti zčervenaly posvátnou hrůzou a. strachem a dech jim docházel. Ale ještě větší trému než ony měl náš Mikoláš. Zajektal své pozdravení, a když jsme se hrnuli k němu, abychom mu zlíbali ruce, předcházejíce tak dobrým příkladem mládeži, vypadl zcela z konceptu. Pletl si páté přes deváté akonečně, nevěda kudy kam, zvolal: »A tuhle vám něco nesu, co jsem na Uhelném trhu koupil.« '
Pod chuchvalci vaty na čele stékaly mu bohaté krůpěje potu.
Byl nejvyšší čas, když se poroučel, nebo děti měly pláč na kahánku, ba nemoudrý Dalibor počínal strašlivě ječeti. Vyprovázel jsem Mikoláše zdvořile ze světnice, a hned jsme-vklouzli zase do postranního pokojíku. Ale v patách za námi byla moje žena.
