svobody.
Příkladná nedělní historka.
Bylo krásné nedělní odpůldne, asi tak tři hodiny, když pan Vilibald Vonásek, svého řemesla ženský krejčí — jeden z posledních ženských krejčí, poněvadž se do toho v posledních dvaceti letech daly ženské, které šijí za fatku a které za těch několik let zničily všecky mužské ženské krejčí — když tedy pan Vilibald Vonásek, pražský měšťan, člen sboru a zasloužilý výbor společenstva vstal se sležené, na žíně hubené a polámanými péry vrzající pohovky, potažené žlutomodrým cvilichem, a sáhnuv pod podušku pro modrý kapesní šátek utřel opatrně, avšak dokonale a vycvikovaně svůj táhlý, měkký a velice poddajný nos. Byl to pokaždé první výkon páně Vonáskův, když v neděli vstal s pohovky, na níž zažíval oběd právě jenom nedělní. Byl by rád líhal i po obědě všedního dne, avšak takového mrhání časem nedopustila paní Vonásková, vědoucí, že v těchto dobách ženský krejčí nemůže si hověti. Něco jiného by bylo, kdyby byl její muž mužským krejčím, ano!
