spatří? Hejno šeredných koček skákalo tam v divokém reji a jejich odporné mňoukání ozývalo se strašlivě tichým lesem. Chvíli poslouchal ječivé hlasy koček, až konečně rozeznával i slova písničky:
Šippeitaro ať jen o tom neví,
běda, jestli kdo mu pravdu zjeví.
Šippeitaro ať jen o tom neví!
Měsíček svítil klidně a jasnou září poléval tento výjev, jemuž mladý bojovník s údivem přihlížel. Když půlnoční hodina minula, rázem všecko zmizelo a byl zase klid a ticho kolem chrámku. Po strašidelných kočkách ani památky. Mladý bojovník ulehl zase a spal tvrdě, až ho probudilo sluníčko, které vyšlo nad lesem a zahledělo se do kapličky. I vstal honem a spěšně opustil místo, kde byl v noci tak postrašen. Našel při denním světle stezičku, která ho z pustiny vyvedla do širého kraje. Tam i domků několik uzřel a za nedlouho došel k vesničce. Malá byla, pod horou se krčila; a z ní pláč a nářek zazníval mladému bojovníku vstříc. Hlad hnal jej ke vsi, ale žalostný nářek ještě k rychlejšímu kroku jej pobádal. Z domku na samém kraji pláč se ozýval a když tam bojovník vešel, spatřil všecky domácí v nesmír-
