neboť náboženství stalo se také obchodem a mělo své dobré i zlé časy. A vedle něho seděl churavý hoch asi dvaadvacetiletý, vyžilé tváře, a hleděl vstříc Osudu.
Eliška a po ní Denton obrátili se na dozorkyni — neboť Společnost dávala pro tento úřad přednost ženám — a shledali, že má ráznou tvář, opovržlivé způsoby a zvláště nepříjemný hlas. Dostali různé poukázky, mezi nimi také jednu, že netřeba, aby si dali ostříhati hlavu; a když odevzdali otisky svých palců, naučili se číslům, jimiž byly lístky označeny, vyměnili své sešlé šaty střední třídy za oblek z modrého plátna, řádně číslovaný, odebrali se do veliké, prosté jídelny, aby povečeřeli za nových životních podmínek. Potom měli se vrátiti k ní pro poučení o své nastávající práci.
Když si vyměnili šaty, zdálo se Elišce, že nebude s to se na Dentona podívati; on však hleděl na ni a viděl s úžasem, že i v modrém plátně je krásná. Tu sjel k nim vozík s polévkou a chlebem po kolejích, zastavil se skřípavě, a on zapomněl na vše. Vždyť neměli již po tři dny ničeho v ústech.
Když povečeřeli, odpočinuli si chvíli. Nikdo z nich nemluvil — nebylo o čem hovořiti; za chvíli se zvedli a šli k dozorkyni, aby zvěděli, co mají za práci.
Dozorkyně pohlédla na jakousi tabulku.
„Nebudete míti světnice zde; budou v Highbury Wardu, devadesátá sedmá cesta, číslo dva tisíce sedmnáct. Nejlépe, poznamenáte-li si to na svém lístku. Vy, nula, nula, nula, značka sedm, šedesát čtyři, b. c. d., gamma čtyřicet jedna, žena; půjdete do kovotepeckého oddělení, a zkusíte to tam den — čtyřpencový bon, vyhovíte-li; a vy, nula sedm jedna, značka čtyři, sedm set devět, g. f. b., pí devadesát pět, muž; půjdete k Fotografické společnosti na jednaosmdesáté cestě a naučíte se tomu neb onomu — nevím — tři pence. Zde máte své lístky. To je vše. Další. Cože? Nepamatujete si vše? Panečku! Už vidím, že to musím zase všechno opa-
