Tato stránka byla ověřena
VII.
Bůh povolal mne do ráje,
bych tam se učil zpěvu.
„Ne dobře být mi samotnu!“
A bůh mi stvořil Evu.
Ne žebro vyňal z ňader mi
leč srdce mého půli,
a proto se tak rádo teď
to srdce k Tvému tulí.
A proto tak se divná teď
mi touha v srdce hostí,
a jest mi, jakby srdce nám
zas měly v jedno srosti.
A proto když jsem daleko,
zpět noha maně kráčí,
a u srdce mi bolno tak,
že jest mi — ba až k pláči.
