V mladších letech byl ženat, či vlastně oženili ho, kdy ani nejmenší chloupek mužské dospělosti neukazoval se na tváři jeho. Brzy však se rozvedli s manželkou, která totiž činností svou rušila mu přípravu aneb roznícení ducha. Tři jeho děti vyrůstaly v domě bratra jeho, a on sám, poustevník, v nízké své černé chatrči žil celý v největším napjetí, ve fantasii, v nadšených modlitbách a hlubokých, mystických rozmyslech.
Co do těla živil se dary, jež horliví jeho ctitelé jemu posýlali. Byly to ostatně dary všední, nepatrné. Rabbi Isák ani nepřijímal darů velkých, drahocenných, ani nebral platu za udělení rady, lékův a předpovědí věrným k němu přicházejícím.
Ale každodenně před východem slunce přesouvaly se po školním nádvoří jakési nesmělé postavy, beze všeho šramotu stavěly na dřevěnou lavici pod oknem chatrče hliněné nádoby, naplněné pokrmy, a kladly tam kousky chleba aneb svátečního pečiva.
Rabbi obyčejně toho času odříkával ranní modlitby, neboť v té době bylo již lze rozeznati barvu bílou od bledomodré, a každý pravověřící Israelita byl tudíž povinen odříkati ranní šemy a tefily.
Pak otvíral okno, a z pod žlutých víček dlouho patřil na růžovou jitřenku ohnivou zřenicí, plynoucí po bělině oční trudem začervenalé. Tam v těch stranách byl daleký východ, Jerusalem, nepatrné již zříceniny svatyně Šalomounovy, Palestina plačící za syny svými, palmy sionské vadnoucí smutkem…
Někdy oheň planoucí v očích rabínových hasnu v slze, kteráž splývajíc chladila jeho líce spálené žárem vnitřním… Časem i mrazivé větry a vlhké mlhy také chladily tvář jeho, ale Isák Todros přes mlhy, déšť a chumelice každodenně z rána dlouho patřil k východu… Potom se shýbal a bral s lavice pokrmy připravené jemu rukou pobožného. Nepo-
