III.
Uplynulo několik měsíců. Teplý den májový končil se večerem vonným a příjemným.
Nedlouho před západem slunce kráčely zvolna dvě bytosti na konci úzké uličky, utvořené dvěma řadami domků nejchatrnějších ze všech budov šibovských. Jednou z nich byla koza sněhobílá, druhou dívka štíhlá a chudá. Koza jdouc napřed každou chvíli podskakovala, aby zachytila větve stromů tu i onde rostoucích. Zdála se hbitá, svévolná a šťastná. Dívčina jdoucí za ní byla vážna a zamyšlena. Těžko bylo určiti její věk. Mohlo ji býti třináct aneb sedmnáct let. Neboť ač byla vysoka, tvar jejího těla drobného a hubeného snad pro zdržený rozrůst zdál se býti dětinný. Ale v chůzi a ve výrazu tváře její jevil se smutek s vážností předčasné dospělosti. Na první pohled byla škareda. Nezdobil jí zajisté nikterak a nepřispíval ku zvýšení jejích vnad, měla-li jaké, chudý oděv, sestávající z vybledlé perkálové sukně, pod jejímiž úzkými záhyby viděti bylo nohy napolo jen pokryté obuví hrubou a mělkou, a z volného, obvislého živůtku, jenž pod šíjí byl kryt několika šňůrami koralů drobných a různotvárných. Od červenosti této jediné luxuriosní ozdoby jejího oděvu živě se odrážela tmavá snědosť jejích lící poněkud hubených a zapadlých; velké oči hluboko v dutiny vpadlé patřily pod hustými brvami zřenicí černou jak aksamit, a nad nízkým, tmavým čelem vlnily se kadeřavé vlasy jako eben černé.
